Ilustrační foto: Pixabay
Pravda se mě bojí. A já jí.
Stojím u propasti, na kraji,
visí nad ní ruka, v prázdnu.
Udělal-li bych krok, spadnu.
Láska se mě bojí. A já jí.
Květiny na louce lákají,
kryjí jed v zrnkách pilu.
Připravuje mě o sílu.
Víra se mě bojí. A já jí.
Hlasy z útrob volají,
paprsek světla přede nit.
Nechci na skále zrno sít.
Smrt se mě bojí. A já jí.
Anděl se dívá, potají,
na můj pobyt v křehkém osvětí.
Jednou mě zadusí. V objetí.
3
komentáře
Daniela Řeřichová
11.6.2024 20:11
Nádherné metafory.
Jana Jurečková
11.6.2024 10:07
Obrázek nahoře je děsivý. Ale tak krutý je život. Někdy stačí jen malý krok a padáme do propasti. Žádná záchranná síť, zábradlí, podaná ruka. Jenom lhostejnost, přezíravost a neúcta....
Věra Lišková
11.6.2024 09:45
Báseň je moc pěkná, škoda toho překlepu. Myslela jsem si naivně, že redakce nám text opraví, ale asi toho chci moc. Chápu, že když se čeština nepoužívá delší dobu, že se zapomene.
Blanka Lazarová
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne
Aktuální anketa
Máte rádi změny?
