Tak jsme tam stáli,
na prahu svítání,
bylo nám sedmnáct,
vášnivé líbání.

Měsíc se loudal
a tiše nám záviděl,
však svědek němý,
dělal, že neviděl.

Polibky chutnaly,
jak lesní jahody,
i když byl prosinec,
žádná věc náhody.

Noc byla mrazivá,
touhy žár v nás,
chutnal po jahodách
v ten zimní čas.

Tak se teď ptám,
v průzračných vodách,
zda tvoje polibky, stále
chutnají po jahodách?