Zimy mého dětství byly bílé, příroda zachumlaná v naducaných sněhových peřinách, obloha se na horizontu dotýkala země a každou chvíli se z nebe sypalo to bílé nadělení.
Zima v roce 1959 byla přesně taková. Koncem léta jsme se přestěhovali do pohraničí, do vesnice nehostinného jesenického kraje a já začala chodit do druhé třídy. Chleba tu byl sice stejně jako jinde o dvou kůrkách, ale jak říkal můj táta, i ty kameny tady byly tvrdší. Do školy jsem to měla dva a půl kilometru, tři sta metrů od našeho domu byla nepropustná hranice Polské lidové republiky.
A pak přišla první jesenická zima. Zima, jakou jsem nikdy předtím nezažila. Přestěhovali jsme se z jihu rodného Slovenska, kde zimy byly sice mrazivě třeskuté, ale sněhu málo, jen tak, aby zakryl myší díry na polích.
Na hlavě mám mámin kašmírový šátek, hubertus zapnutý až na vrchní knoflík, na rukách tlusté palčáky a na nohách kostkované papuče na přezku a na nich šedivé galoše. Na černé obloze září hvězdy jako talíře a pod nohama křupe zmrzlý sníh. Přede mnou se sněhem prodírá moje máma a já za ni cupitám jako kůzle, máma mi šlape cestu až k prvním vesnickým domkům, možná tak osm set metrů daleko. Tam už projel koňský potah a vůz udělal koleje a ještě kousek dál je prohrnuto traktorem. Byla jsem malá a často mě mezi sněhovými mantinely nebylo ani vidět. Ano, to byly jesenické zimy.
Po více než šedesáti letech mi začátek letošního prosince tu zimu padesátého devátého roku připomněl. Zase vidím tu černovlasou holku, která ve sněhu šlape do školy, za nehty ji zalézá mráz a odpoledne sjíždí kopeček od hranic na dřevěných sáňkách, které ji vlastnoručně vyrobil táta. Ale rozdíl tu je, samozřejmě, z té letošní nadílky už nemám takovou radost.
Zima nás tak trochu překvapila, jesenické zimy už nejsou to, co bývaly. Alespoň tady u nás v pohraničí. A my, co pamatujeme tuhé zimy našeho dětství, plné sněhu, mrazu a červených dětských tváří, se snažíme chodit pomalu a opatrně. Někdo by mohl možná říct, že se šouráme, ale my jen nechceme spadnout a zlomit si nějakou osteoporézou prolezlou kost. V našem věku už ty pády více bolí.
Ale nějak nemám chuť patlat se ve svých pocitech, které ve mně letošní rozdováděný prosinec vyvolává. A tak ve volnou chvíli vezmu fotoaparát, na vodítko Rexíka a šlapu cestou necestou, protože cesty se lesknou uhlazeným a uježděným sněhem a kloužou.
Je mi líto ptáků, letos jim na stromech a keřích zůstalo jen velmi málo zásob. Zima je teprve na začátku a rakytníkové i šípkové keře, stejně jako jiné jsou už dávno holé bez plodů. Na stromech nezůstala jablka a tak, přemýšlím, jestli dostatečně sypeme do krmítek. Já mám krmítko na našem dvorku a na něm se střídají sýkorky, brhlíci a červenky, ty mně dělají největší radost. Způsobně vezmou do zobáčku zrníčko slunečnice a odletí na nejbližší větvičku, kde noblesně posnídají. To když přiletí kos marnotratník rozhazuje semínka na všechny strany.
Tak co, přátelé, sypeme, sypete?
Pokud máte chuť, pojďte se podívat na mé fotky z první sněhové nadílky roku 2023.
Pošlete odkaz na tento článek
Začalo léto. Mladí přijeli včera z dovolené, radostně jsem jim předala vnoučka a větší díl práce, která se týká zahrady a našich milých…
Toulavé boty jsou mou celoroční obuví. Jiné samozřejmě obouvám v zimě, jiné v létě. V posledních dnech, kdy se ukázalo léto v plné polní,…
Ano, na Panství Velichov. Nebýt naší vnučky Aničky, která tam je na letní brigádě, tak bychom o tom ani nevěděli. A to prosím Petr pochází…
S fotoaparátem na krku se toulám přírodou a pozoruji její proměny. Oproti květnu jsou ovocné stromy méně barevné, ale neposečené horské…
Vedro venku i v bytě a před horkými slunečními paprsky nebylo úniku. Takový byl začátek letošního léta. Ranní a večerní procházky byly…
Ráda se vracím na místa, která mi přirostla k srdci. Ale ještě větší radost mám, když navštívím dosud nepoznaná místa a vychutnám si jejich…
Zdravíme s Robinem z Krušných hor. Byli jsme na Flájské přehradě a na Flájském plavebním kanále. Nabrali jsme energii z přírody, cítili…
Po několika smutně zatažených a chladných dnech se deváté říjnové ráno probudilo s dobrou náladou. V noci sice pršelo, ale teď se slunko…
Vzpomínáte, jak jsme 7. listopadu recitovali „Rudou barvou dneska září sedmička v mém kalendáři“? Naštěstí ty doby jsou dávno pryč a žádné…
Nastal adventní čas plný nostalgie a vzpomínek. Dny se stále zkracují a o slunečních paprscích si mohu nechat zdát. Prostě čas, který…
Jsou kolem nás místa, kterými projdeme v průběhu roku nesčetněkrát. A možná si to ani neuvědomujeme. Jsou to většinou cesty a cestičky…
Sníh v Praze je v posledních letech takový malý zázrak, který nemívá dlouhého trvání. Když jsem první sobotu tohoto začínajícího roku…
Pražskou zoologickou zahradu mám nejraději v zimě. Nemusím se tísnit mezi davy u výběhů oblíbených zvířat, nikdo do mě při focení nestrká,…
Moc nepíši články, věnuji se hlavně fotografování, ale dnes jsem se rozhodla podělit se s Vámi o svůj velký zážitek - přelet Krkonoš…
Mé představy o zimě jsou poetické. Příroda pod bílou peřinou ozářená slunečním svitem, třpytící se sníh a mráz, který štípe do tváře.
V posledním březnovém týdnu jsem se vydala na dvě krásné jarní vycházky do přírody, abych se mohla pokochat tisíci rozkvetlých konikleců a…
Je jaro, každý rok se těším na kvetoucí jarní zahradu. Také tento rok na Bílou sobotu bylo krásné slunečné počasí, takové na výlet do…
Je sobota 19.4.25, blíží se velikonoční neděle a pondělí a to jsou dny, které trávíme se svými letitými kamarády. Tentokrát naši velitelé…
Náš pobyt ve Frýdku-Místku se protahuje a já se smiřuji s tím, že letošní jaro prožiji ve městě. Je to pro mne docela těžké, celý dosavadní…
Je nás určitě víc, pro které je jaro tím nejkrásnějším ročním odobím. Byly doby, kdy jsem měla ráda i zimu. Tehdy jsem ještě sjížděla na…
Není Rudé moře jako rudé moře. To první najdete snadno na mapě. To druhé budete na mapě hledat marně. Pokud se do něho chcete ponořit,…
Nikdy mě nenapadlo, že by se můj pragmatický vztah k zahradě mohl nějak výrazně změnit. Jsem sice zvyklá žít ve městě, ale v každé životní…
Vítězem ankety Strom roku 2025 byl vyhlášen tisíciletý Oldřichův dub v Peruci v okrese Louny. Anketu sleduji a každoročně posílám hlas…
Každý malíř si tajemství svých barev pečlivě hlídá. Podzim ale nemusí, má jich každý den tolik, že by se uhlídal, ale proč by to dělal,…
Každé ráno po probuzení vedou mé kroky k oknu, které se dívá na východ. Stačí jeden pohled, abych věděla jaké to ráno je. Šedivé, chmurné a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne