Vždy je totiž nutné jít s dobou. A doba si žádá stále nové a nové vzory, zkrátka něco, co musí na první pohled upoutat a fůru lidí i podráždit. Taková trička nenosí kupodivu pouze mladí, ale i lidé středního, a občas dokonce i pozdního věku. Inu, proč ne. V nabídce mnoha firem jsou taková „vyzdobená“ trička určená i pro babičky a dědečky.
Znamená to snad, že nositel takového trička se ztotožňuje s nápisem na své hrudi? O tom silně pochybuji. Hlavní je, totiž, nějaký nápis vůbec mít a exhibicionisticky se s ním předvádět. Myslím si, že těm nápisům v angličtině mnozí vůbec nerozumí.
Na mnohých komerčních webových stránkách jsou až tisíce nejrůznějších vzorů. Ne, nepřepsal jsem se. Jsou jich skutečně tisíce. Ještě že v nabídce módních potrhaných kalhot není podobně široký sortiment. Zajímala by mne, ovšem, prosperita oněch firem, které tato trička nabízejí. Ale zřejmě se i prodávají, stačí se jen dívat kolem sebe. Ty nápisy nejsou, pochopitelně, pouze neobvyklé a bizarní. Existují nápisy i normální, slušné, vtipné, doplněné třeba obrazy známých osobností, názvy států a podobně. Jen pár příkladů těch méně obvyklých:
Dámská trička – Jediný fotbalista, kterého znám, je Jágr, Nafrněná, Everything is possible, Just do it, Práce pivo spánek, Psychosamička, Vínopička, Nedýchej, pokud mě nechceš nasrat.
Pánská trička – Fuck The World, tričko s potiskem lebky, Vůdce smečky, Šéf, Radši pupek z jídla, než hrb z práce, Dobré ráno, čůráci, Největší kanec v revíru, Já to m..ám a tak dále. Je až neuvěřitelné, jaké vulgarity se na oblečení dostávají.
Ještě že móda má mnoho a mnoho podob. Existuje totiž jedna móda, která se mi obzvláště líbí. A to jsou krátké a přiléhavé dámské topy. Na ně není třeba dávat jakékoli nápisy či obrázky. Ty by působily spíše rušivě. Pohled na ně a na jejich nositelky vyvolává, na rozdíl od pohledu na bizarní nápisy na tričkách nebo na potrhané džíny, pozitivní myšlenky a víru, že svět se ještě úplně nezbláznil. Že ještě pořád je na co se dívat.
