Vánoce 1920 na Hluboši

Tato Komenského prorocká slova provázela Masaryka po celou dobu jeho nedobrovolného exilu během první světové války a měl je na paměti i po svém návratu do vlasti 21. prosince 1918, když se postavil do čela Československa.

Sídlem prezidenta republiky se stal samozřejmě pražský Hrad, který ale v té době vyžadoval náročné opravy. Mimo jiné bylo potřeba vybudovat pro Masaryka a jeho rodinu na Hradě byt. Prezident, kterému v té době bylo už skoro 69 let, si výslovně přál, aby byt působil neokázale, ale aby v něm kromě bydlení mohl zároveň i pracovat a přijímat návštěvy. Tohoto nelehkého úkolu se ujala dcera Alice. Byl povolán architekt Josip Plečnik ze Slovinska a na Hradě začal stavební ruch. Prezident již od války trpící nespavostí, tam neměl klid ani na odpočinek ani na práci.

Výběr letního sídla

Proto se od počátku hledal někde na venkově druhý, klidnější, „letní“ domov pro hlavu státu. To vyjadřuje dopis, který 20. listopadu 1919 napsala prezidentova dcera Alice kancléři Šámalovi: „Pane kancléři, v rozrušené době převratu, kdy nevěděli jsme ani, jak se věci vytváří, těžko bylo připravovat plány pro zřízení hradu a letního pobytu otcova. Nyní se poměry vyjasnily, že jest možno učiniti definitivní plán na rok 1920. … prosím, aby do 1. ledna bylo určeno letní sídlo, jež by umožnilo, aby od 1. května do 1. prosince 1920 president s částí své kanceláře dlel mimo Prahu.“

Pro prezidentův letní pobyt byl tehdy nakonec vybrán zámek Hluboš nedaleko Příbrami. Prezidentská kancelář uzavřela nájemní smlouvu na 4.000,-K s tehdejším majitelem zámku, bavorským knížetem Karlem Oettingen-Wallersteinem, ale Masaryk se do zámku nastěhoval až koncem srpna. Takže Hluboš byla spíš jeho sídlem podzimním a zimním.

Archiv KPR - výběr letního sídla.jpg Archiv KPR - Podpis Oettingen-Wallersteina.jpg

Archiv KPR

Příjezd do Hluboše

Prezidentův příjezd do Hluboše byl ohlášen na pátek 27. srpna 1920. Všichni občané ho nadšeně očekávali. Domy ve vsi byly ozdobeny prapory, v zámku byla postavena slavobrána a byla tam narychlo zavedena telefonní linka. V půl jedné přijela automobilem dcera Olga a po ní prezidentova žena Charlotta s dcerou Alicí. Prezident sám přijel speciálním vlakem na nádraží do Bratkovic až kolem páté hodiny a odtud byl odvezen automobilem do zámku kde byl přivítán. „…Od brány jel v průvodu jízdních sokolů příbramských, legionářů, tělocvičné jednoty dělnické a hlubošských sokolů. V zámeckém parku byl špalír dítek, hasičů hlubošských a obecenstva. V zámku byl týmiž korporacemi pan president uvítán. Vzdor tomu, že po celý den pršelo, shromáždilo se mnoho obyvatelstva k Jeho uvítání.“

Později vytvořil příbramský fotograf Petřík v zámeckém parku prezidentův oficiální portrét. Zajímavostí je, že Masaryk v té době ještě nenosil uniformu, ale chodil v černém obleku s vázankou a nosil klobouk. Klobouk v té době nosil většinou i k jezdecké uniformě.

Archiv Jan Čáka - foto Ateliér Petřík Příbram2.jpg Kronika hlubošské školy.jpg

Archiv A.Velková - Foto Ateliér Petřík Příbram Zápis z Pamětní knihy obce Hluboš

Proč si Masaryk později oblíbil vojenský styl, řekl Karlu Čapkovi: „Pane, to je pohodlí. Ten kabát až po bradu: nemusím si vázat kravatku, nemusím si vybírat látku na nové šaty, nemusím jich zkoušet. A ty vysoké boty? Aspoň nemám žádné šněrování. Natáhnu si boty a fertig, jsem ustrojen. Tak to u nás na Slovácku chodí: Mámo, podej mi čepici, ať se obleču!“

Rodinné setkání

Ačkoliv byl hlubošský pobyt celkem krátký, prožili Masarykovi na Hluboši krásné období. Po období první světové války, která těžce zasáhla do jejich životů, se jednalo o první setkání celé rodiny. Svědčí o tom vzpomínka tehdejšího tajemníka dr. Kučery: „Pozdní léto 1920. Po zámku kolodějském našli pro prezidenta zámeček v Hluboši u Příbramě, někdy Oettingen-Wallersteinský. Nevelký park, nevelký dům, bez nádhery, z nejútulnějších, jaké jsem kdy viděl. Paní Masarykové se tenkrát vedlo zdravotně tak dobře, že mohla vyměnit Hluboš za Veleslavínské sanatorium. Byl tam Jan, dr. Alice a za druhou dcerou Olgou přijel její švýcarský snoubenec dr. Revilliod. Zdá se mi, že to byly po rodinné stránce nejšťastnější týdny.“

Na Hluboši byla tehdy opravdu celá rodina. Kromě paní Charlotty, se tu sešly nejen všechny její děti se svými blízkými, ale navíc s matkou Mílou Slavíčkovou-Masarykovou přijely dokonce i Masarykovy vnučky Anička a Herberta, dcery předčasně zesnulého syna Herberta. Dědeček se jim snažil otce nahradit a stal se jim nejbližším člověkem hned po mamince. Herberta vypráví: „Moje první vzpomínka na dědečka je z malého zámečku Hluboše, kam jsme jeli jednou v sobotu k večeru po takové jakési polohavárii ve staré Pragovce, v tom starém automobilu, kdy jsme museli tři nebo skoro čtyři hodiny stát v lesích, než nám přijel někdo na pomoc. Pak jsme přijeli do toho příjemně vytopeného starého domu, kde vonělo dříví a kde jsme všichni očekávali, že dědeček přijde dólu a budeme mít dohromady malou večeři. A taky se tak stalo, dědeček přišel, a to si poprvé vzpomínám, jak se mi strašně líbil, a jak byl krásně vysoký, štíhlý, usmíval se a byl naprosto přirozený. Prostě věděla jsem, že je prezident, ale v první řadě to byl dědeček a příjemný, hodný člověk. Tak jsem ho poprvé viděla, a tak si ho myslím budu vždycky pamatovat.“

Vánoce

Všichni si oblíbili Hluboš zejména pro její útulnost. Proto se sem, domů, vrátili i na Vánoce 1920. „Celkem naše Vánoce jedny, jak druhé byly asi tak stejné,“ vzpomíná dcera Alice. „My jsme měli velký stromek, až do stropu. Byl ozdoben ovocem a pod větvemi stromu každoroční jesličky. Na Štědrý den v poledne jsme měli rybí polévku s jikrami a mlíčím a pak vánočku. Nic jiného. A potom asi v pět hodin jsme večeřeli. A to byla zase polévka a potom kapr ve všech odrůdách: na modro, na černo, smažený. A pak jsme seděli, a za chvíli pili černou kávu a jedli ovoce ze stromu a povídali.“ Z této doby se zachovala vzácná fotografie, na níž je zachycen prezident u menšího vánočního stromku v bytě správce v horním křídle zámku.

Prezident o Vánocích nezapomněl ani na hlubošské děti. Věnoval jim 207 párů obuvi.

Farní kronika obce Hluboš

Nemoc

Jak jsem již zmínila, hlubošský pobyt netrval dlouho. Prezident tu s přestávkami pobýval od 27. srpna 1920 do 7. ledna 1921. Jeho předčasný odchod zavinila nemoc. Zámek Hluboš se totiž v zimě nedal dobře vytopit a Masaryk, který byl vždycky náchylný k nachlazení, tam v lednu 1921 bohužel onemocněl. Nejprve to vypadalo jako běžné nachlazení, ale později se dostavily vážné komplikace. Průdušky byly napadeny hnisavým zánětem, který přešel v zápal plic. Na obou nohách se projevil zánět žil a zánět byl i na osrdečníku. Nemoc měla za následek také trombózu v noze. A navíc se přidala záškrtová infekce a vysoké horečky. Antibiotika tehdy ještě nebyla, a vzniklé komplikace byly tak dlouhé a vážné, že se lékaři opravdu obávali o jeho život. Tři měsíce ležel v horečkách. Zlepšení a zhoršení se střídalo. Teprve v dubnu se mohl začít pohybovat po pokoji alespoň o holi. Byl dokonce donucen upustit od své abstinence a pít víno, aby mu „krev v žilách lépe kolovala“. V květnu 1921 odjel na zotavenou na Capri. Tento pobyt dokládá novinový článek s unikátní fotografií, na níž je Masaryk v plavkách. Do úřadu se prezident vrátil až v polovině srpna 1921. Lékaři ale usoudili, že mu poměrně drsné a chladné hlubošské podnebí nesvědčí. A poté se tedy už prezident usídlil v Lánech.

Archiv Alena Velková

Zdroje:

Fotografie a novinový výstřižek: archiv Alena Velková
Přepis audiozáznamu vzpomínky Herberty Masarykové
Karel Valta, Po stopách utrpení a slávy dělnictva na Příbramsku, 1936
Stanislav Polák, Tomáš Garrigue Masaryk, 1990
Ing. Mikuta, T.G.M. jak jsme ho viděli, 1948
Jan Herben, T.G.Masaryk, 1947
Ivan Herben, Malé historky o velkém muži, 1947
Pamětní kniha obce Hluboš
Farní kronika obce Hluboš
Kronika hlubošské školy
Archiv KPR

Vánoce 1920 na Hluboši

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více