Jan Zelenka
11.7.2022 18:57
Milé dámy, děkuji vám za pěkná slova. Tuto báseň jsem již zveřejnil zde, na íčku, někdy před dvěma roky. Dal jsem ji tedy znovu, protože jsou zde i noví lidé a protože na nějaký čas musím íčko opustit. Důvodem, jak jsem již uvedl i na chatu, je můj horšící se zrak. Ale ještě poznámka k pojmu "modrý květ".
Modrý květ je jakýsi symbol smyslu života v romantické poezii 19. století. Dánský literární kritik Georg Brandes, který žil v letech 1842 – 1927, kdysi dávno tento stav zajímavě definoval:
„Květina, již lidské oko nespatřilo, ale jejíž vůně naplňuje svět. Slavík se jí zpíjí, když při měsíci pěje a kvílí, jsou jí zmámeni ti všichni lidé podivní a pošetilí, kteří k nebi vzdychají a úpí v touze bolestné.“
Toto je však až příliš expresivní vyjádření. Když to řekneme jednodušeji, tak je to touha po pozemském štěstí, pro někoho naplněná, pro jiného nesplnitelná. Modrá barva je obecně vnímána jako barva naděje. I náš literární kritik František Kvapil píše někdy počátkem 20. století v knize Modré ostrovy, která vychází až po jeho smrti v roce 1925:
„Při plavbě životem k ideálu, kdy se naše loď dostane do zvířených vln trudů a strastí, ohlížíme se rádi zpět na Modré ostrovy, jež nám kdys poskytly útulku a osvěžení …" atd.
Tolik na vysvětlení k pojmu Modrý květ.