Když byl v Brně abnormální hic

Báječné setkání na sv. Hostýně nás „namlsalo“, a tak jsme přivítaly nabídku Blanky L. uspořádat další srazík v Brně.

Toto moderní město s bohatou historií znám především jako Mekku alternativního divadla. Těšila jsem se na nové poznatky a především na děvčata z íčka.

Různé varianty termínu se nakonec ustálily na dnech 19.-20. června. To ovšem organizátorka nemohla tušit, že právě v tento čas budou padat teplotní rekordy. Intuitivně však připravila ochutnávku moravské metropole v zajímavých interiérech.

V neděli jsme se rozjely z různých koutů, abychom se v devět ráno sešly na brněnském nádraží. Zavazadla jsme uložily do úschovny a vydaly se vstříc novým zážitkům.

Jako první v itineráři byla prohlídka reprezentativní secesní vily Löw-Beer. Seznámily jsme se nejen s dramatickou rodinnou historií osvícených majitelů vily a významné textilní továrny, ale také s unikátními stavebními prvky samotné budovy.

Zajímavé je, že vlastník nemovitosti Alfred Löw-Beer daroval v roce 1929 horní část velkého pozemku své dceři Gretě, která si na něm společně s manželem nechala vybudovat rodinný dům – známou vilu Tugendhat.

Cestou jsme nemohly minout památník obětem holokaustu na náměstí 28. října.

Krychle z černé žuly má hranu dlouhou 3,14 metru, evokující nekonečné Ludolfovo číslo jako symbol neustále se opakujícího lidského utrpení. Stékající voda představuje očištění a odpuštění.

Ve stínu rozžhavených ulic jsme procházely kolem zajímavých budov, soch a památek, abychom se následně přemístily do augustiniánského kláštera.

Nyní se v části rozsáhlého areálu nachází Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity, které představuje výjimečnou osobnost vědce a opata G. J. Mendela. V červenci zde proběhnou oslavy k jeho 200. výročí narození.

Součástí velkorysého prostranství je bazilika Nanebevzetí Panny Marie, založená královnou Eliškou Rejčkou, která je zde i pochována.

Zde se bohužel nesmělo fotografovat. Snímky jsme pořídily alespoň ve veřejně přístupné části klášterní knihovny.

Kulturní dojmy jsme analyzovaly u dobrého jídla a pití a následně se zavazadly dojely na místo ubytování. Čas dost pokročil a my se osvěžené sprchou vydaly na noční prohlídku města.

Přestože byla v původním plánu dominanta Brna – hrad Špilberk, toulky malebnými uličkami nás zavedly do Denisových sadů s působivou vyhlídkou na město i na katedrálu sv. Petra a Pavla. Okouzleny moderním sousoším věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Petrově jsme se snažily zachytit mystickou atmosféru místa, a tímto děkuji Líbě, která trpělivě čekala, až najdeme ten správný záběr.

Příjemně strávený den jsme se rozhodly završit číší vína v jedné zahrádce, a v přítmí ztichlého města nalezly mnoho společných témat.

Ochotný vrchní kolem nás sklízel nádobí a já mohu hrdě konstatovat, že my seniorky, s 12 km v nohách, jsme odcházely jako poslední, dávno po zavíračce. Naštěstí jsme díky naší sportovní šéfové Blance stihly noční trolejbus a a nechaly si zdát hezké sny o chladnějším pondělí.

To se sice nenaplnilo, ale náladu nám to nezkazilo.

Čekala nás návštěva brněnské Lorety, nedílné součásti minoritského kláštera. Bylo toho k vidění hodně – Svatá chýše, Svaté schody, kopie černé Matky Boží, ambit, kupole.

Objevování sakrálních památek mělo i zcela prozaický bonus – pobyt v chladným prostorách kompenzoval tropické vedro venku.

Stylově jsme pak poobědvaly v restauraci L´ Eau Vive´, kde pracují sympatické misionářky z různých koutů světa. Připravily nám nejen chutný oběd, ale také veselé chvilky při fotografování.

Zatímco venku bouřilo a stahovala se mračna, náš čtyřlístek čerpal z bohatých vjemů novou energii do dnů příštích.

Budeme ji potřebovat.

Určitě se rády do Brna vrátíme, abychom poznaly i další pozoruhodná zákoutí města, kde rozhodně není nuda.

Děkuji, Blanko, Eliško, Libuško, za oba šťastné dny.