Chybová všehochuť
Do tohoto koutku jsem shromáždila některé navzájem nesouvisející jevy, v nichž také zaznamenávám chyby.
Užívání 1. a 7. pádu v přísudku jmenném se sponou
Rozdíl mezi 1. a 7. pádem podstatného jména (které je součástí jmenného přísudku se sponou být/bývat) je v tom, že 1. pád vyjadřuje příznak stálý, zatímco 7. pád příznak platný pouze přechodně, aktuálně. Např.: Petr je dobrý učitel (hodnotíme ho jako dobrého učitele) × Petr je učitelem (vystudoval obor nebo vykonává toto povolání).
Typický příklad:
To je/není pravdou. Pravdou, faktem je, že … !!! ŠPATNĚ !!! To je/není pravda. Pravda, fakt je, že … SPRÁVNĚ
Prvního pádu se užívá jen při sponě být (nikoli stát se) a vyjadřuje se jím (a to i ve větách záporných):
zařazení do druhu, třídy, nadřazené skupiny jevů; např.: Rys je šelma kočkovitá. Rtuť je kov. Sněžka není žádná velehora.
trvale platné hodnocení; např.: Kniha je dobrý přítel. Jeho rodiče byli hodní lidé.
Sedmého pádu se užívá k vyjádření toho, čím se podmět zabývá, jaké vykonává povolání, čím se stal nebo přechodně je apod. Např.: Její otec je ředitelem školy. Svatopluk Čech byl redaktorem Květů.
2. stupeň přídavných jmen
Tvoří se příponami - ejší, - ější (smělejší, novější), - ší (tvrdší, prostší), nebo - í (měkčí, hezčí).
Pokud použijeme stupňování opisné, po víc, více, míň, méně následuje 1. stupeň přídavného jména.
Příklady:
přehledný: přehlednější, víc přehledný SPRÁVNĚ; víc přehlednější !!! ŠPATNĚ!!!
hovorný: hovornější, více hovorný SPRÁVNĚ; více hovornější !!! ŠPATNĚ!!!
náročný: náročnější, míň náročný SPRÁVNĚ; míň náročnější !!! ŠPATNĚ!!!
přátelský: přátelštější, méně přátelský SPRÁVNĚ; méně přátelštější !!! ŠPATNĚ!!!
jaký x který
Rozdíl mezi těmito tázacími zájmeny můžeme charakterizovat zjednodušeně takto: Jaký se ptá na vlastnost, kvalitu, který na výběr, pořadí.
Příklady:
Jaký byl pro tebe tento rok? Celkem dobrý. x V kterém roce ses narodila? V roce 1965.
Jaký je to člověk? Jaký byl ten film? Jaké víno vám chutná (sladké, nebo suché)?
Kterou herečku máš nejraději? Který z těch časopisů si vezmeš? Ve které dny máš volno? Oblékla si šaty, které nosí jen výjimečně.
přibližně x řádově
Slovo řádově se používá pro upřesnění, že číslo, o kterém je řeč, je pouze přibližné, zajímá nás pouze jeho řád. Matematicky „řád“ znamená desítky, stovky, tisíce atd. Výraz řádově bývá často chybně užíván v případech, kdy se nevztahuje k číselnému řádu.
Příklady:
Přišlo řádově patnáct účastníků. Řádově tu byli dva lidi na směnu. !!! ŠPATNĚ !!! Přišlo přibližně patnáct účastníků. Byli tu přibližně dva lidi na směnu. SPRÁVNĚ
Zaplatili řádově desítky tisíc korun. Film viděly řádově miliony lidí. SPRÁVNĚ
Patří mezi jednu …
Příklady:
Ekonomická diplomacie patří mezi jednu z našich priorit. !!! ŠPATNĚ !!! Ekonomická diplomacie patří k našim prioritám. Ekonomická diplomacie je jednou z našich priorit. SPRÁVNĚ
Holešovická tržnice patří mezi památkově chráněný areál. !!! ŠPATNĚ !!! Holešovická tržnice patří mezi památkově chráněné areály / k památkově chráněným areálům. Holešovická tržnice je památkově chráněný areál. SPRÁVNĚ
Otazník na konci oznamovacích vět
Příklad:
Blesk se zeptal občanských demokratů, zda námluvy vážně probíhají? !!! ŠPATNĚ !!! Blesk se zeptal občanských demokratů, zda námluvy vážně probíhají. SPRÁVNĚ
Nejde o větu tázací, ale oznamovací, předmětnou.
Ptát se na otázku
Na otázku se neptáme, otázku pokládáme, klademe, dáváme.
Příklady:
Už se ptám na první otázku. !!! ŠPATNĚ !!! Už vám pokládám/dávám první otázku. Už mám pro vás první otázku. SPRÁVNĚ
Další otázka, na kterou se zeptal, byla … !!! ŠPATNĚ !!! Další otázka, kterou položil, byla … SPRÁVNĚ
Rád bych se vás zeptal na otázku, co si myslíte o tom projevu. !!! ŠPATNĚ !!! Rád bych se vás zeptal, co si myslíte o tom projevu. Můžete mi říct, co si myslíte o tomto projevu? SPRÁVNĚ
Zdroje:
Havránek, B.; Jedlička, A.: Stručná mluvnice česká. Upravené vydání podle nových Pravidel českého pravopisu z r. 1993. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002.
Internetová jazyková příručka. https://prirucka.ujc.cas.cz/
Úvodní foto: Jelínek, J; Styblík, V. Čtení o českém jazyku. Praha: SPN 1971. Ilustrace Miloš Nesvadba.
