Kubův štípanec se přes noc neumoudřil, velká zarudlá a horká boule na ruce přetrvává. Rada od maminky na telefonu zní poradit se s místní dětskou lékařkou. Vydáváme se k lékařce, naštěstí ji máme nedaleko. Mezi dveřmi dostáváme radu “mazat Fenistilem, pokud se nezlepší, přijít zítra”. Kupujeme Fenistil a mažeme štípanec dle návodu. A doufáme, že to pomůže. Kubík je naštěstí jinak v pohodě, a tak vnoučata s dědečkem vysílám na dětské hřiště s lanovkou. Potřebuji doma trochu víc uklidit a také něco uvařit k obědu. Už mi pomalu dochází inspirace. Nedostala jsem sice od maminky žádné pokyny o tom, co děti jíst mohou a nemohou, ale snažím se dodržet styl stravování, který mají doma. Tj. hodně zeleniny, ovoce, tekutin, málo příloh, téměř žádné sladkosti. Vařím dýňovou polévku a na Kubíkovo přání i omeletku s hráškem a kukuřicí. Dýňový krém je sázka na jistotu, všichni ho máme rádi. Omeletku Jakub převrací na talíři a ptá se, proč v ní není Lučina. Netušila jsem, že by se omeleta dala mazat Lučinou. Ale proč ne? Našla jsem Lučinu v ledničce, Jakub si s ní potřel omeletu, zatočil a teď ji spokojeně pojídá. Jeho sestřička ho samozřejmě kopíruje. Nám s mužem musí stačit omeletka bez Lučiny, ale dáváme si okurkový salát. Pro děti ho nedělám, ty jedí jen na kolečka nakrájenou okurku.
Odpoledne se vydáváme na výlet na rytířské hradiště. Tato atrakce pro děti byla postavena v roce 2016 v Městských lesích a navštěvujeme ji s dětmi při každé příležitosti. Auto zaparkujeme na parkovišti u lesního hřbitova a ještě než se dostaneme na hradiště, zastavíme se u hrobu mužovy maminky. Vnoučata ji nepoznala, zemřela mnoho let před jejich narozením. Přesto se na ni vyptávají a s pochopením sledují, jak upravujeme hrob a jeho okolí. Jakub někde sebral lesní jahodu a položil ji na náhrobní desku. Prý je to pro prababičku. Adélka přispěla jedním kamínkem - vlastnoručné namalovanou beruškou, který vyštrachala někde v kapsičce. A mého muže to tak dojalo, že měl slzu v koutku oka.
Vnoučata konečně řádí v objektu hradiště, my je sledujeme z pohodlného posezení ve stínu. Bude nějakou dobu trvat, než vylezou na všechny věže a věžičky, vyzkouší všechny chodby, schody, vchody a východy a další dřevěné herní prvky. Když nám za nějakou dobu zmizí z očí, začneme je hledat. Tušíme, že jsou někde schované, pozorují nás a mají z toho legraci. Pravděpodobně budou v čarodějnické jeskyni, ale chvíli předstíráme, že je hledáme úplně jinde. Při objevení se ozve mohutné "baf".
Hned vedle hradiště v lese narazíme na slunečný na palouk plný borůvčí i borůvek. Je to příjemné osvěžení pro všechny. Nedaleko od hradiště je také další lákadlo pro děti - lanový park “Na větvi”. Samozřejmě ho nemůžeme minout bez povšimnutí. Jdeme se podívat zblízka a očekáváme, jaká bude reakce dětí. Naštěstí se jim nahoru do větví a provazů nechce. I já se kloním k názoru, že to je vhodné až pro větší děti. A tak skončíme na dětském hřišti na restaurační zahrádce penzionu Zděná bouda. Kubík s Adélkou si pochutnají na zmrzlině, a protože pohybu za dnešní den nemají ještě dost, vyřádí se na trampolině. V mezičase mě Jakub zkouší z matematiky. Písmenka už zná, ale čísla ho začala fascinovat až teď. Jsem ráda, že zatím objevil jen sčítání a odčítání, ostatní operace jsem mu zatím neprozradila. Má na to ještě dost času, škola mu začíná až v září.
Při večerním koupání prohlížím bedlivě tělíčka dětí a s potěšením konstatuji, že se jim klíšťata zatím vyhýbají. I když dnes opět seděly hodinu v borůvčí. A zároveň zjištuji, že i Fenistil účinkuje. Štípanec je téměř neznatelný.
