Používání zájmen jí/ji, ní/ni
Tvary osobního zájmena „ona“ jsou ve 2., 3. a 6. pádě jednotného čísla „jí/ní“, ve 4. pádě „ji/ni“.
Příklady:
2. pád: Zeptej se jí. Šli tam bez ní.
3. pád: Dej jí tu knížku. Přistoupil těsně k ní.
6. pád. Mluvili jsme o ní. Nezůstalo po ní ani stopy.
4. pád: Viděl jsem ji. Moc ji to nebaví.
Mám k ní prosbu. (3. pád) x Mám na ni prosbu. (4. pád)
Kotě si k ní lehlo. (3. pád) Kotě na ní leželo (6. pád) x Kotě si na ni lehlo. (4. pád)
Snědl jsem jí kousek /vánočky/. (3. pád) x Snědl jsem ji /vánočku/. (4. pád)
(„Jí/ji“ se používá bez předložek, „ní/ni“ po předložkách.)
Tahák pro případ nejistoty je snadný: stačí použít ukazovací zájmeno ta – pokud bude „té“, bude „jí“; pokud bude „tu“, bude „ji“.
Něco navíc
status x statut: „Při skloňování slova status (stav) připojujeme koncovky za celý výraz: statusu, statusem, statusy … Koncové us se odsouvá pouze u spojení status quo (dosavadní stav): statu quo, statem quo. Od statusu je třeba odlišovat statut, 2. p. statutu - s významem stanovy, pravidla, předpisy pro zřízení a jednání nějaké instituce.“
Zdroje:
Internetová jazyková příručka. https://prirucka.ujc.cas.cz/
Pravdová, M. (ed.). Čeština nově od A do Ž. Praha: Academia, Lidové noviny, 2016, s. 102.
Úvodní foto: Jelínek, J; Styblík, V. Čtení o českém jazyku. Praha: SPN 1971. Ilustrace Miloš Nesvadba.
