Prší déšť

Název svého vyznání dešti jsem si vypůjčila z alba Prší déšť (Emil Viklický, Jiří Pavlica a Zuzana Lapčíková). V následujícím textu používám obě slova.

Déšť mám ráda celý život. Vnímám ho jako očistný, smývá z mé duše všechno špatné, je i v souladu s mým poněkud melancholickým založením. Pokud mám starosti, slunce, obecně chápané jako pozitivní a optimistické, mi spíš přitíží.

Do mého velmi kladného vztahu k dešti zasáhla povodeň v roce 2002. Hodně mě poznamenala na duši; na majetku jen málo. Nejméně půl poté roku jsem pociťovala silný rozpor mezi tím, že déšť, který jsem měla tak ráda, mi ublížil a já se ho nyní bojím. Postupně jsem se s ním smířila a začala ho opět vnímat jako hojivý.

Ráda se v dešti procházím, nebo aspoň stojím u otevřeného okna a nechávám ho na sebe působit. Líbí se mi, když slyším, jak kapky deště padají na parapet. Miluji vzduch po dešti, osvěženou přírodu, nebe odrážející se v kalužích.

Dešti jsem věnovala část své básničky: https://www.i60.cz/clanek/diskuze /17294/slunci-desti-vetru.

Sepsala jsem několik známých pojmů spojených s deštěm. Jistě vás napadnou další. Mnoho jich je v pranostikách, které jsem zveřejňovala v minulých dvou letech.

Déšť (Ewa Farna)

Déšť bubnuje na lepenku (Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák)

Déšť ti, holka, smáčel vlasy (Petr Spálený; Wabi Daněk, Montgomery)

Je po dešti (Judita Čeřovská; Yvetta Simonová)

Kam šel déšť (Helena Vondráčková)

Když pršelo, jen se lilo (Vesnická romance, Jiří Suchý/Jiří Šlitr)

Mrholí (Waldemar Matuška)

Nejkrásnější déšť (Petr Rezek)

Prší krásně (Petr Rezek)

Prší, prší, jen se leje (lidová písnička)

Volám déšť (Waldemar Matuška)

Když v ráji pršelo (Jan Otčenášek, 1985)