Tak nevím, jestli mě pokaká beránek, ale myslím, že tomu letos neujdu. Říká se, že na Velikonoce si má člověk koupit něco nového na sebe, aby ho nepokakal beránek. Nevím sice, proč by to dělal, ale já tomu ráda věřím a vždy jsem brala každou takovou příležitost, abych si něčím hezkým obohatila svůj šatník.
Kamarádka kupuje dětem, protože má strach, aby je beránek opravdu nepokakal, spodní prádlo, tedy tzv. spoďáry pánské i dámské. Já to raději nedělám, protože když jsem to jednou udělala, tak beránek neberánek mi bylo vynadáno, co prý jim to dávám, když je jim to velké nebo malé a nebo se jim zrovna takové kalhotky nebo trenky nelíbí. No, nemůžu za to, že mají každou chvíli jiné proporce .
Od té doby myslím už jenom na sebe. Jenže co letos? Nemám možnost si koupit ponožky, a že bych je potřebovala, natož něco jiného. Obchody na mne zírají zaprášenou výlohou a odmítají mne pustit dovnitř, i kdybych si nasadila několik respirátorů. Nechci být pokálená tím zvířetem, a tak horlivě hledám ve skříni něco, co jsem třeba ještě nenosila, nebo jenom velmi málo. Nedaří se mi to a musím to tedy vzdát,
Rozhodla jsem se, že se raději každému beránkovi vyhnu a nebudu ho provokovat loňskou halenkou. No, nevím, tuhle mě pokálel v parku nějaký pták, a tak vím, jak bych mohla dopadnout s beránkem. Ještě, že beránkové nelítají, a tak vlastně nevím, jakým způsobem nás chtějí, a že nás nebude málo, pokakat.
Asi na to letos ale opravdu příjdu, protože se bojím, že k tomu pokakání dojde.
