Napadlo vás někdy, jak důležité jsou ve vašem životě kapsy? Já si to uvědomuji až v posledním roce. Dřív jsem je považovala za samozřejmost. Pokud jsem je na oblečení neměla, stačilo zastrčit kapesník do rukávu nebo za pás kalhot či sukně.
Pro moji maminku představovaly výchovný prvek. Dodnes ji slyším, jak mě kárá: „Ty si vezmeš na sebe (novej) kabát a hned strčíš ruce do kapes.“ Nový kabát v případě, že jsem si ho v její přítomnosti zkoušela v obchodě. Také se jí nelíbilo, když jsem měla kabát rozepnutý a ruce v kapsách. Třeba ten červený baloňák, který mi koupila na LVT v Liberci. Nikdy jsem se nedozvěděla, co jí na tom vadilo.
V době koronavirové si kapes velmi považuji. A oblékám se podle toho, kolik jich budu potřebovat – v závislosti na tom, kam jdu.
Možná si řeknete, že mé starosti byste chtěli mít. Je to takhle. Když jdu ráno nakoupit, mám na zádech batoh. V levé kapse papírové kapesníčky v malém igelitovém pytlíčku. Dezinfekční gel na ruce. Kolečko do nákupního vozíku a papírek se seznamem, co chci koupit. To už je na jednu kapsu dost. Proto mám ráda bundu, která má dvě kapsy na sobě; jedna z nich je dokonce na zip. A jsou na obou stranách. V pravé kapse mám roušku nebo respirátor do obchodu. Na ulici chodím s chirurgickou. Do pravé kapsy dávám rovněž klíče. Abych je po nákupu nemusela lovit z batohu. A taky použité kapesníčky, pokud je nemůžu hned vyhodit. Protože se mi zamlžují brýle a teče mi z nosu, potřebuji kapesníčků hodně. Kapsy tedy využívám neustále. Taky je důležité, aby byly dostatečně hluboké. Z mělkých bych mohla něco vytrousit.
Pokud jdu na procházku, je to snazší. Klíče a gel dám do batohu, stačí mi jedna rouška. Náhradní samozřejmě v batohu nosím stále. A v levé kapse mám jen kapesníčky.
Když jedu do Litoměřic, je to ještě složitější. Protože v kapse mám navíc v malém pouzdérku občanku a 22 korun na cestu. Abych je měla při nastupování do autobusu hned po ruce.
S příchodem teplého počasí kapsy na oblečení ubydou. Kdyby se daly prodávat samostatně, měla bych jich velkou spotřebu.
Sny mládí, jako můj oblíbený Walda, po kapsách nenosím.
