Osudová

Život nás nutí žít
ve víru svého tance,
do snů se vkrádá cit
s nálepkou samozvance.

Kdo nám ten úděl dal,
žít scény hororové,
kdo vášně rozpoutal
v podobě staronové?

Budeme věčně hrát
hru kořisti a lovce,
v své touze milovat
visíme na lanovce.

Tančíme o život,
šplháme po úbočí,
hledáme pevný bod,
a Země se tak točí...