Od 1. ročníku střední školy jsem milovala dějepisce Františka. A protože nám jednou František prozradil, že jeho někdejším snem bylo stát se novinářem, bylo rozhodnuto. Půjdu studovat žurnalistiku. Už dávno pominula má dětská touha být herečkou, za niž mi tatínek žertem hrozil vyhozením z domu, i snaha vyhovět přání rodičů a stát se učitelkou.
V předvečer osmašedesátého roku se publikování v tisku hodně uvolnilo a to mě lákalo. Měla jsem proříznutou pusu a nechybělo mi ani rebelantství mladé generace. Mé zprávy o studiu na fakultě žurnalistiky však byly kusé. Především mě zarazila informace, že se od zájemců o studium vyžaduje praxe v redakci. Jenže naše provinční městečko a redakce? A tak jsem se vydala do tehdejšího krajského deníku Jihočeská pravda. Redaktorovi, kterého jsem oslovila, se má dravost líbila. Dal mi za úkol napsat a doručit jakýkoliv příspěvek. V sousední vesnici objevili při opravě domku zapadlý neodeslaný válečný dopis sovětského vojáka. Začala jsem: "Je napsán na zažloutlém papíře, složeném do trojúhelníku. Drahá maminko, bratře a sestro....". Fejeton se líbil. Další už tak úspěšné nebyly. Ale hlavně to nebyla žádná praxe v redakci.
Přijímací zkoušky v Praze byly nejtěžší zkoušky, které jsem kdy zažila. Jedno pondělí celodenní písemky, za týden pak ústní zkoušky. I když jsem v té době byla docela nabitá vědomostmi a i přijímací komise na mě reagovala dobře, přijata jsem nebyla. Bylo nás 200 a brali 18. U zkoušek se každého zeptali, co bude dělat, když ho nepřijmou. Poctivě jsem řekla, že zkusím jít na pedagogickou fakultu. Za 3 týdny jsem dostala vyrozumění o nepřijetí s tím, že jsem vyslovila přání studovat učitelství, a tudíž je jasné, že žurnalistika není mým vyhraněným zájmem. A bylo to!
A tak jsem začala studovat pedagogickou fakultu, obor češtinu-němčinu. Někteří známí mě přemlouvali, ať po roce zkusím dělat zkoušky na žurnalistiku znovu, ale už jsem se k tomu neodhodlala. Určitou satisfakcí mi byla informace, která ke mně pronikla po nástupu normalizace. Celý ročník, do kterého jsem mohla chodit, byl rozpuštěn. Studenti totiž jako jeden muž odmítli sloužit novému režimu. Já bych nebyla jiná.
Říká se, že často se lidé vrátí po letech k tomu, co dělali nebo si alespoň přáli dělat zamlada. Jak se zdá, jsem toho příkladem. Novinářkou bych dnes sice byla jen stěží, ale do i60 píšu pořád. Snad i trochu čtivě. Ale především si tím plním svůj sen, starý 45 let.

Novinářka
21. 11. 2012Zpět na homepage
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Soutěž je určena pro registrované čtenáře portálu i60, kteří mají profil založen na své pravé jméno (fotografie vložené z profilů s neúplným jménem, přezdívkou či nickem budou ze soutěže vyřazeny). Podmínkou soutěže je vložení výhradně autorských fotografií (na šířku) o velikosti 800 - 3000 kB. Každý soutěžící může vložit do soutěže sérii snímků které zachycují čtyři roční období. Zatímco snímky jara, léta a podzimu musí být pořízeny v letošním roce, snímky zimy budou samozřejmě z té uplynulé.
U každé fotografie musí být uveden název, ideálně tedy, co snímek zachycuje. Redakce z fotosoutěže vybere nejkrásnější a technicky nejzdařilejší fotografie do kalendáře na rok 2026, přičemž si vyhrazuje právo doplnit snímky ze soutěže o vybrané fotografie vložené do sekce Foto dne. Body přidělované jednotlivým snímkům jsou pouze orientační, tzn. nebudou rozhodovat o vítězích fotosoutěže.
POZOR, soutěž je časově omezena, fotografie můžete vkládat od tohoto okamžiku na tomto místě nejpozději do 5. listopadu 2025.
Čtete hodně? Opravdu? Tak to asi nebudete mít problém s vědomostníém kvízem, který se tento týden bude věnovat české i zahraniční literatuře.
Kolikrát týdně zařazujete do svého jídelníčku maso?