Nemám žádný veselý ani smutný příběh, který bych spojovala s vánočními svátky, jen krásné vzpomínky na dětství a na moji babičku. Byla silně věřící katolička, a tím pro mě veškeré svátky byly spojené s náboženstvím. Byla jako babička z knihy od Boženy Němcové, překrásně uměla vyprávět nejen pohádky. V mém dětství vystupují vzpomínky třeba na velikonoční svátky, kdy radost byla hlavně z počínajícího jara.

V předvánočním čase se očekával příchod čerta s Mikulášem, z kterého jsme měli vždy respekt a pro něj měli vždy připravenou básničku. Potom jsme čekali, zda čert uzná, že jsme byli hodné, a Mikuláš nás obdaruje punčochou dobrot. Vánoční pohoda byla ta nejlepší. Před večerem jsme se s babičkou a dědou procházeli podvečerním městem s kouzlem postupně se rozsvícejících stromečků za okny domů a plní nedočkavostí příchodu Ježiška. Pokud počasí přálo a napadl sníh, bylo kouzlo umocněné křupajícím sněhem pod nohami.

Vánoční stromeček byl ozdoben přírodninami, někdy i do barevného staniolu zabalenými bonbonky. Posílali se lodičky z oříšků, rozkrajovalo jablíčko. Nejsem věřící, ale je mě líto, že v našem uspěchaném světě již není to kouzlo vánoc tak silné jak bývalo.

Mohu jen na závěr dodat: Babičko, díky za krásné zážitky a krásné dětství.

Soutěžní příspěvek