Závěr je jasný: Lidé sami nevěří tomu, jak hodně potravin vyhazují. Myslí si, že hospodařit umí. Když se dozvědí pravdu, tvrdí, že jde o čísla zkreslená. Statistiky mnohé překvapily, protože lidé v dotaznících uvádějí, že plýtvají mnohem méně.
Průměrný obyvatel Brna vyhodí ročně do popelnice 37,4 kilogramů potravin. Nejvíce se plýtvá na sídlištích, tam končí v odpadu na osobu a rok více než 53 kilo jídla. Na venkově je to 29 kilogramů a v městských vilových čtvrdích necelých 33 kilogramů. To samozřejmě souvisí s tím, že lidé žijící v domcích se zahrádkami, mají možnost kompostovat nebo dávat zbytky zvířatům.
„Podobně rozsáhlé šetření nemá v českých poměrech ani v zahraničí obdoby,“ říká Lea Kubíčková z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. „Nyní jsme konečně schopni popsat chování brněnské domácnosti bez ohledu na sezonní a jiné výkyvy. Máme k dispozici velmi zajímavé údaje z popelnic,“ vysvětlila.
Vyšlo najevo, že lidé nejčastěji vyhazují ovoce, zeleninu, pečiv a jeho zbytky. Dále potraviny balené včetně obalu jak rostlinného tak živočišného původu. „V létě a na podzim lidé plýtvají potravinami více než na jaře a v zimě. Například v létě více vyhazují balené potraviny proti potravinám bez obalu. Důležitá je i statistika, kolik procent z vyhozeného odpadu by se dalo zkompostovat,“ připomíná Lea Kubíčková. Tento biologický odpad přitom tvoří přes 48 procent.
Tento výzkum je zajímavý tím, že nejde o žádné odhady, ale konkrétní nálezy a jejich vyhodnocování, porovnávání. Cílem projektu, na který dala peníze Technologická agentura ČR však není jen zmapovat neradostnou skutečnost, ale snažit se změnit chování obyvatel a přimět je, aby plýtvali méně. Že jde o téma aktuální, se dá vysledovat v mnoha rodinách. Právě způsoby hospodaření a nakládání s potravinami bývají častými důvody neshod mezi partnery nebo různými generacemi v rodinách.
„Manželka je posedlá slevami, takže když je něco takzvaně výhodné, koupí toho více. Miluje akce, když je něco v takzvaném XXL balení,“ vypráví pětašedesátiletý Libor. „Takže doma otevřeme obrovské balení měkkého salámu, který se brzy kazí. Mně stačí tři plátky, manželce taky. Další den na něj nemáme chuť. Třetí den ho jím z donucení, protože tam prostě je a musí se jíst. Čtvrtý den má divnou chuť a nechce ho ani pes. Takže polovina z výhodného velkého balení letí do koše. Jenže ženě to nevysvětlím. Ve snaze ušetřit vlastně peníze vyhazuje. Nevím, ale jestli takhle bude hospodařit, i poté, co oba budeme v penzi, brzy se půjdeme pást,“ říká.
Mnoho lidí vyššího věku je však naopak zvyklých hospodařit tak, aby vyhazovali potravin minimum. Každopádně z různých výzkumů a anket na toto téma celkově vycházejí lépe než mladí lidé. Image jim kazí jen jedinci, kteří trpí pocitem, že je dobré mít doma všeho zásoby. „Když začala koronkrize, babička běžela do obchodu a přitáhla domů hromady jídla. Sedm balíků těstovin, pět kilo mouky, kartón krabic mléka, pět lahví oleje. Smáli jsme se jí, ale ona řekla, že to už zažila. Že když přišli v šedesátém osmém roce Rusové, bylo normální, že lidé běželi nakoupit zásoby do obchodu. Když jsem jí řekla, že nechápu, jak souvisí epidemie, během které se žádný supermarket nezavřel, se sovětskou invazí, řekla, že jsem pitomá a že jsem nic zlého nezažila,“ vypráví osmnáctiletá Kristýna, studentka. A dodává: Vzhledem k tomu, že babička doma už měla hromady krabic mléka dříve, polovinu těch krabic nakonec vyhodila, protože jim došla doba trvanlivosti. Mouky má tolik, že jí z ní lezou červi, takže jí tam čas od času uklidíme a přes její protesty spoustu věcí vyhazujeme.“
Sama Kristýna však přiznává: „Je fakt, že často si do školy ráno koupím různé druhy pečiva, pak na ně nemám chuť, pak už je suché, takže ho vyhodím. Jsou to zdánlivě desetikoruny, ale je mi jasné, že časem jde o několik stovek. Je to škoda, budu si na to asi muset dávat více pozor a přemýšlet, co nakupuju.“
