Přišels, ač nečekán,
vzal sis mne celičkou,
a já v tvém náručí,
byla jen maličkou,
střepinkou mozaiky,
kterou jsi vytvořil.
Každou zlou myšlenku
jsi ve mně umořil.
Mozaiku skládal jsi,
každý den pracněji
a já už tolik se
v tvém náručí nechvěji.
Vesmír,cos otevřel,
právě se zavírá,
proč láska nevšední
moc brzy umírá?
A pak jsi odešel
s písničkou veselou
a mne tu zanechal
zkřehlou a ztracenou.
 
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								