Tvé známé oči
a tma se s šerem střídá,
kam láska vkročí,
to nikdo nepředvídá,
za hradbou rolet
ticho se mysli zhostí,
a co má bolet,
to bolí bez milosti.

V noci i ve dne
tak málo světla máme,
když tma se zvedne,
ani se nepoznáme,
hledáme věty,
co jsme si říci chtěli,
dva blízké světy
pojednou oněměly.

Já vidím tebe
a ty mě vnímáš chvíli,
před branou nebe
svůj čas jsme zastavili,
ač říkáš osud
a střípky chceš si schovat,
lásku jak dosud,
tu nejde zopakovat.