Sobotní lednové ráno. Mlhavo, pod nulou a my chceme vyrazit s Mysty na výlet. Packy nás obou už potřebují delší procházku. Moje Mysty mi okamžitě takové akce odsouhlasí a už se uvelebí v kufru auta. Zaparkovala jsem za Bílinou a vydaly jsme se na potulku. Prošly jsme vesnicí Kučlín a poté i vískou Razice. Obě vesnice mají osud podobný, jako spousta jiných v bývalých Sudetech. Zemědělský ráz, ovšem obyvatelstva málo, spíše se domky pak prodají k rekreačním účelům. Pole vlastní drobní zemědělci , možná je někde i Babišovo. Kromě jednoho zrzavého kocoura jsem nepotkala živáčka.
Na kopci jsem zastavila u turistických tabulí kterére tam umisťují Doly Bílina, při probíhajících rekultivací. Je dobře, že se dá vyčíst, co kdysi bylo v blízkosti vesnic, které nemusely ustoupit těžbě. Lidé posedí, zamyslí se, vzpomínají. Obec Radovesice je navždy spjata s mými chutěmi a mým dětstvím. Radovesický řezník vyráběl tak úžasné a dlouhé párky, že jsme k němu pravidelně jezdívali. Když Radovesice ve 20 století zbourali, lidé to moc těžce nesli. Nastěhovali je do několika paneláků a bylo vymalováno.
Hetov blízko Radovesic měl též smutný osud. Bylo rozhodnuto, že vesnice bude zbourána, aby vznikl prostor pro Radovesickou výsypku. Jediná památka, která na zaniklý Hetov zbyla do dnešních dnů, jsou Boží muka.
Za likvidacemi obcí, které byly obětovány těžbě uhlí, stojí životní příběhy lidí, kteří zde žili, měli své domky, zahrádky, pole. Těžko vše nesli, bohužel už žije jen velmi málo přímých pamětníků. Přesto v tato místa zavítají i potomci Němců, kteří byli odsunutí. Jsou tvorena partnerství z obou stran a Němci i přispívají na obnovu kostela, či jiných památek. A to je skvělé, žádná nevraživost, jen vzpomínání na své rodiče, kteří tu žili.
Postupem let na Radovesické výsypce vyrůstá nová příroda, je osídlena lesní zvěří a zejména divokými prasaty, která se hodně rozmnožila. Vznikají rybníčky, o které pečují rybáři.
Hezká rozlehlá příroda, kde se mísí nově vznikající vegetace s původní přírodou. Nešvar je umisťování stožárů kolem, jenže elektrárna Ledvice je potřebuje.
Pojďte se mnou na krátkou procházku Českým středohořím, které se nám ukazuje opět jinak. Je půvabné se svými lukami, poli, i malými vesničkami. Rekultivační činnost zahladila již mnohé po těžbě hnědého uhlí, ale přesto některé části této půvabné krajiny jsou změněny k nepoznání. Časy se mění, jen pevně doufám, že už nebude na Bilinsku prodloužena těžba , která má probíhat do roku 2035. Pevně doufám, že časy se změní k lepšímu!
