Prší mi v duši

Slza je krůpěj osamělá
a smíchu méně, než jsem chtěla,
sevřená ústa lásku znají,
slova mi na rtech usychají.

Na nahé tělo stesk si sedne,
k hranicím lásky nedohlédne,
namísto něhy příchuť slaná,
točí se deska obehraná.

City jak pouta mysl stráží,
ruce se hladit neodváží,
přivřené oči tmy se ptají,
prší mi v duši nebo v ráji?