Dobytí Zimního paláce v realitě až do noci

Probudili jsme se po poznávání vojenské historie Petrohradu, poznání lodí, co zná celý svět, plni sil, elánu a odhodlání. Čekal nás totiž turistický útok na Zimní palác a večerní překvapení pro Helču. Na snídani jsme se doplnili výživnými vitamíny, zdravým jídlem, což znamenalo sýr, klobáska, dortíky, lívanečky s marmeládou a smetanou, plněné rohlíčky s čokoládou, káva, pití, no když jsme si to dali na stůl na talířích a šli si pro pití, při návratu nás udivilo, proč dívky obslužné z kuchyně stály u stolu. Dohadovaly se, proč si zájezd turistů dal na jeden stůl snídani pro deset osob, když tam jsou jen dvě židle. Taky jsme se divili, kolik toho je, ale zázraky se dějí. Vše se vešlo do nás a ani nebylo po nás.

Došli jsme před vchod, který vedl na velké náměstí před Zimním palácem, přes které vedl útok na Zimní palác po výstřelu Aurory. Musel jsem improvizovat. K výstřelu bohužel nedojde, protože se Helča nenechala vystřelit. V bráně a za ní na kraji náměstí se tvořily útočné formace, jen jaksi neladily s okolím.

Samý čínský turista, místo zbraní každý na krku fotoaparáty s objektivy, a před nimi vedoucí útoku s vlaječkou a názvem skupiny, aby nezabloudili na tak velké ploše. Stáli ve frontě do Zimního paláce, vchod byl na velikost budovy malý, a tak vstup byl dost v plynulosti průchodu omezen, protože uvnitř skupiny ještě stáli frontu na audio průvodce.

Bohužel člověk míní, osud mění. Jak jsem plánoval na místě, kudy povedeme útok do nitra paláce, Helča se spřátelila s carem a carevnou a vyhlásila mír. Viz foto. A jak jim to slušelo. Mělo to svůj účel, protože s námi prošli do paláce služebním vchodem bez mačkání, tlačenice, a fronty do paláce.

Palác byl nádherný. Vysoké prostorné komnaty, nábytek, krásné zrcadlové provedení, mohutné lustry, to vše tvořilo dokonalost a sladění historie. Ovšem mělo to i své proti. Palác je jak široký tak dlouhý, a k dispozici k nahlédnutí jsou otevřena dvě patra. Chodby jsou jak po obvodu, tak křížově umístěny přes komnaty, které jsou všechny průchozí. Doslova labyrint pro orientaci. Myslíte si, že jdete podél zdí paláce, zakoukáte se na vystavené kusy, projdete několika komnatami, a stojíte zas na začátku prohlídky, kterou jste začali. Dalo se tam dokonale zabloudit, a to se nám povedlo několikrát. A to nemluvím o druhém patře. Obrazy, klenoty, interiér, to nejde projít jen tak. Mezi tím všude v každé místnosti skupiny turistů se sluchátky a s průvodkyní, takže do toho všeho nás čekala kličkovaná.

Zimní palác je komplex tří paláců, kde je i obrazárna. V průvodci je psáno, pokud doopravdy byste chtěli vše projít, poznat obrazovou galerii světových malířů a zajímat se o původ a historii, komplex Zimního paláce vám zabere v tomto směru 4 až 5 dní. Moc jsme ani nepořizovali fotografie, neboť s ohledem na počet turistů v prostorách místností to bylo těžko proveditelné. Netušili jsme, jak ti malí Číňani umí strkat a vtírat se mezi vás, aby byli o krok vpředu. Takže nám to trvalo ve zkrácené době celkem 4 hodiny a byli jsme zas před palácem. Na prohlídku dalších obrazů a vojenského muzea jsme už fakt neměli nějak sílu.

Došli jsme unaveni na hotel, a bez ohledu, jestli je den či noc, jsme se uvelebili na lůžka, že si odpočineme. Věděl jsem, že nesmíme usnout do rána. Čekala nás ještě jedna akce. Noční projížďka lodí po Něvě a účast při nočním otevření mostu na Něvě pro nákladní dopravu. Jen jaksi to mělo malý zádrhel. Vyplutí lodě bylo v 0,30 druhého dne, a plavba končila ve 02.30 minut. Takže jsme se probudili na večer, posilnili jsme se, a pomalu jsme prošli hlavní třídu Něvský Prospekt, zastavili jsme se u nasvíceného kostela s kolonádou, která nám připomněla Karlovy Vary. Večer chodníky vždy ožívají hudebními produkcemi, tak jsme to měli i s hudbou, a došli do přístavu.

Uvelebili jsme se do křesílek a loď vyplula. Petrohrad v noci je krásný. Nejen obyčejné domy jsou zajímavě nenuceně nasvíceny, ale veškeré památky jsou plně nasvíceny tak, aby doslova vábily k osobní návštěvě. Něva byla plná lodí, ale s ohledem na velikost jsme nebyli tak namačkáni, jako lodě na Vltavě v Praze. Dopluli jsme za doprovodu živé hudby na palubě k mostu, jenž svou velikostí je impozantní. Byl barevně nasvícen a před ním a za ním byly zakotveny lodě s turisty, a čekali jsme na vrchol ranního večera. Zvednutí středové části mostu pro nákladní lodní dopravu. Mosty v Petrohradu nejsou moc vysoké. Z paluby lodě, když poposkočíte, se dotknete prsty spodku mostů. Ozval se zvon, a obě části mostu se začaly zvedat. Dívali jsme se s úctou na mohutné poloviny mostu, které se i s osvětlením zvedaly. Představu mám velkou, ale tu sílu hydrauliky, co zvedala most, jsem si neuměl představit. Podpluli jsme otevřený most, loď se otočila a pluli jsme nazpátek do přístavu, jenž se nacházel v malém doku říčky, která protínala Petrohrad. A opět samé nasvícené budovy a kostelíky, úžasné chvilky poznávání. Vystoupili jsme z lodě a najednou se nám nechtělo ani na hotel. Ale museli jsme.

Ráno nás čekala cesta do Carského Sela, kde se nachází Jekatěrinský palác ve městě Puškin, kde je vystavena celosvětově známá Jantarová komnata. Po prohlídce bychom chtěli navštívit i největší dvě katedrály v Petrohradu s hroby ruských panovníků. Já snad těšením ani neusnu. Mýlil jsem se se. Padli jsme do postele jak mrtvoly. Měli jsme na spánek jen 5 hodin. Jenže, usněte, když v hlavě máte plno zážitků ze dne i noci…

Ale tu Jantarovou komnatu si nenecháme ujít. Jak jsme dopadli, to se dozvíte v poslední části článku našich zážitků v Petrohradě.