Je sobota 20.7. 2019 a my se chystáme na cestu do mé rodné vesnice Vroutku k mé setře. Tedy ono je to úředně město, ale pro mě to bude pořád vesnice. Vždycky jezdíme na jaře nebo na podzim, poprvé za spoustu let podnikáme tuto cestu uprostřed léta. Pokaždé, když touhle trasou jedeme, nadávám na zabírání zemědělské půdy na stavbu továren. Počínaje výjezdem z Ústí nad Labem a konče za Podbořany, je jich docela dost.
O to větší bylo moje překvapení, když jsme jeli kolem polí s obilím, která tvořila s modrou oblohou a sem tam zelenou trávou krásnou směsici barev. Samozřejmě, že jsem neodolala a musela jsem fotit. Téměř všechny fotky jsou foceny za jízdy, protože jsme spěchali, jen na zpáteční cestě jsme se zastavili u slunečnicového pole.
Proto jsem zvolila výše uvedený název, je to zkrátka cesta z města a cesta do města. Sice jsem váhala, jestli to vůbec bude někoho zajímat, ale mám z těch fotek radost, tak to risknu.
Pohodové a pokud možno vlahé léto všem!
