Svět půjde dál i beze mě,
až uloží mě jednou do země,
tím život můj se uzavře, zmizí jak kapka v moři,
vůbec mě to však neděsí, neutápím se v hoři.

Přijmu vše, co musí být, do té doby však chci žít,
a užívat si života, radovat se, i se smát,
toho, co jednou nastane, nehodlám se bát.   

Příroda má své zákony, svá pravidla,
nenajdeš na světě života stavidla,
nelze utéci, nelze se schovat,
zákony přírody se musí dodržovat.

Přesto však víru v sobě chovám,
že do drahé náruče zase se schovám,
co tady končí, jinde začít může,
k tomu mi sen či naděje snad dopomůže.

Vždyť kdo byl a kdo ví?
Na to mi nikdo neodpoví...

A já dál svou naději mám,
všem drahým teď vzpomínku dám...