Cos kdysi nestačil

Až vzlétnem za svítání
do mlhy dávných chvil,
pak řekneš bez váhání,
cos kdysi nestačil.

To, že jsem jako vánek
a pak zas vichr z hor,
dusot, jenž ruší spánek,
a hvězdný meteor.

Že jsem ti v duši zbyla
jak smutek v průvodu,
tebe jsem opustila
bez vážných důvodů.

Bylo to málo platné,
co vlastně ještě říct,
loučení neodvratné,
koho dnes bolí víc?

Lásky se někdy mění
jak chvíle mlhavé
a pravda bez řešení
do moře odplave.