Říkával jsi mi lásko a bral mé zkřehlé ruce do dlaní,
říkával jsi mi lásko, buď navždy jenom mou paní.
Vzpomínáš?
Chtěl jsi hory přenášet a pro mě skály lámat,
nosit mi něžné fialky a stále dárky dávat,
z mých střevíčků jsi vodu pil a jenom pro mě prý bys žil.
Vzpomínáš?
Taky jsi hladil moje vlasy a skládal písně pro dva hlasy.
Pod oknem do rána jsi stál, na mého ochránce sis hrál.
Chtěl jsi mi nosit modré z nebe, když navždy budu vedle tebe.
V kleče jsi žádal o mou ruku a prsten jsi mi daroval,
nosím ho stále, myslím na tě, vím, žes mě tehdy miloval.
Vzpomínáš?
Každá skladba konce má, žel, i naše dohrála,
zůstaly bledlé fialky a jedna teskná fanfára.
Zmizel jsi a mě kus odešlo s tebou,
zmizel jsi, mé prázdné dlaně znovu zebou.
Chtěla bych se vrátit v čase, zas tančit s tebou na terase,
a tančit s tebou do rána, než pohltí nás nirvána.
Já vzpomínám...
