Ne, já se nezlobím,
už můžeš klidně spát,
své výtky rozdrobím,
jako už tolikrát,
uzamknu do skříňky,
co bylo mé a tvé,
vysypu vzpomínky,
mou láskou posedlé.

Ne, já se nemračím,
nehledám tmavý kout,
naději roztáčím,
snažím se nasednout,
vím, život rozdělí,
čas hýří proměnou,
spolu jsme kráčeli
jen dobu určenou.

Nechytám objetí
jak jiskru z popela,
co kolem proletí,
až zhasne docela,
ne, já se nehněvám,
to přec nic nezmění,
jak pramen vyvěrám
z krajiny mlčení.