Návraty

Sedím v autě,
a blížím se k domovu,
za obzorem od mládí vrátka otevřu,
přemýšlím o tom,
jak hezky je mi zase,
najednou vzpomínka vynořila se,
na tvář mě políbila,
chytám ji dřív,
než utéct by mohla znova,
ač vlastně nechápu,
jak je to vůbec ještě možné
po tak dlouhém čase.
Chybí mi.
Směje se a chytá mě do náručí.
Polibek na tvář.
Zvedám foťák,
abych do snímku uvěznila
paprsky zapadajícího slunce
nad krajinou zvlněnou,
a slova letí vlídnou tmou.
Moje láska čeká!