Světec je prastará, kdysi zemědělská obec na úpatí Českého středohoří. Již kolem roku 1800 podpořil těžbu uhlí u osady Chotovenka arcibiskup Vilém Florentin. Dobývalo se nejprve jen pro potřebu světeckého panství a důl se nazýval Florentini. Když byla vybudována trať z Ústí n.L. přes Úpořiny a Světec do Bíliny, nastaly příznivé podmínky pro rozvoj dolování. Po roce 1870 vznikl nový hnědouhelný důl. V okolí nastal rozmach důlní činnosti, zmizelo několik vesnic a v okolí Bíliny probíhá těžební činnost dodnes.
V době husitských válek v 15 století zničili husité i klášter Strážkyň Božího hrobu ve Světci. Vznikla krásná podkrušnohorská legenda: Jeptišky při útěku z kláštera odnesly s sebou sošku Panny Marie a ukryly se v lesích nedaleko Krupky. Postupně umíraly a poslední jeptiška ukryla sošku ve staré vykotlané lípě. Pod lípou byla studánka a k té došla děvečka, aby kolem nažala trávu. Při sehnutí se jí omotal kolem ruky had. Dívka v hrůze vykřikla Mariino jméno. Ve větvích lípy se objevila soška Panny Marie a vycházela z ní taková záře, že hada oslepila. Sjel dívce z ruky a neublížil jí. Děvečka vyprávěla doma svůj zážitek, lidé se vypravili k lípě a skutečně sošku objevili. Slavnostě ji přenesli do krupského kostela, ale druhý den soška byla opět v koruně lípy. A tak se stalo i v příštích dnech. Rozhodli tedy, že vystaví kapličku a do ní umístí sošku Panny Marie. Ke kapličce přicházeli prosebníci a Panna Marie prý jim pomáhala.
Konečně sníh! Měly jsme v úmyslu s kamarádkou vyjet do Českého středohoří, ale pohled na silnici mě přesvědčil, že není radno dnes vyjíždět. Výlet tedy odložen.
Nasypala jsem sýkorkám a vyrazila s foťákem a svojí věrnou společnicí Mystinkou. A protože všude plno sněhu, na krku foťák, v ruce vodítko se psem, řekla jsem si, že se jen tak projdeme okolo Světce.
A šly jsme na procházku - kolem hřbitova, po hlavní silnici k oprámu Márinka. Je to moje milované místo na plavání, považte, že si v této voděnce plavu již půl století. Voda je parádní i v největších vedrech. Cesta kolem oprámu je zasněžená, pod ní led, a tak jsem sebou řízla pěkně na tvrdou matičku zem. Foťák naštěstí zůstal celý, já také, zdárně jsem pokračovala v chůzi.
Opět po silnici jsem došla k zámeckému parku, obešla zámek a kostel sv. Jakuba Většího. Kostel vznikl koncem 12 století, po jeho gotické úpravě následovala po roce 1730 barokní přestavba. O ostatních památkách někdy příště.
Nachodila jsem 3 km, které si moc ráda připíši do projektu: Do stovky. Mezitím, co dopisuji tento článek, venku už je opět břečka, která začíná zamrzat a bude zase pěkná klouzačka. Uvidíme. Ráno moudřejší večera .
