Neumím krásně psát

Neumím krásně psát,
to jen jsem vzala slova
a nahlas vykřikla
své vnitřní pocity,
tys byl můj adresát
a láska finálová,
z níž zbyly střepy skla,
jak pohár rozbitý.

Sbírám ty střepy snů
ve snaze slepit lásku,
marně se pokouším
vrátit jí známou tvář,
nebýt věž bez zvonů
a loutka na provázku,
však slova, pokud vím,
jsou míň než slabikář.