Jsoucno

V nekonečné prázdnotě dřímalo nekonečně malé JSOUCNO. Podobalo se drobnému semínku a stejně jako ono bylo plné nehybné energie.
A protože ani NIC netrvá věčně, jednoho dne se probralo z dřímoty. Nadechlo se prázdnoty a začalo se rozpínat do všech stran, až tu prázdnotu docela vyplnilo.
Jeho energie se začala přelévat z místa na místo a vytvářela tak prostor. Vzápětí na to vznikl čas. Jsoucno se převalovalo v prostoru a čase a velmi brzy se začalo ukrutně nudit.
A to byla ta pravá chvíle pro myšlenku. Jakmile vznikla, proletěla jím jako střela a dotírala tak dlouho, až si JSOUCNO uvědomilo svou obrovskou potřebu využít své energie k tvoření.
A díky tomu jsme tu i my, abychom mohli svými myšlenkami formovat svět, jehož jsme součástí.