Vánoce

Dnes, v začátku října, kdy si užíváme posledních hřejivých paprsků slunce, jistý obchodní řetězec na mne vybafl Vánoce...

V mém  životě jich už bylo mnoho, radostné i smutné, kdy ten smutek musel  tak nějak pryč... Nejhezčí byly samozřejmě v našich dětských letech, pak, když jsme si užívali radost našich dětí, a teď vnoučat. Byly roky, kdy ty dárky měly určitá omezení, ale vždy jsem se snažila, aby přinesly radost, a naučila jsem se je nakupovat a i tvořit během roku.

Ráda jsem dárky dávala už jako dítě, které už vědělo, jak se věci mají, našetřeno jsem měla za peníze třeba za vysvědčení, za různý sběr, třeba papíru, v létě za borůvky. Moc ráda jsem měla kupování dárků pro mladšího brášku, o to víc si cením dárků od nejstaršího vnoučete, hlavně těch vlastnoručně udělaných. Dárky nemusí být drahé, stačí vlastnoručně udělané a hlavně s láskou.

Vánoce byly vždy i čas, kdy rodina pár dní mohla být spolu, u stromečku, u stolu, na zimních procházkách, při hraní různých her, třeba člobrdo apod.