Příběhy naší republiky: Prázdniny na venkově
Foto: autorka

Příběhy naší republiky: Prázdniny na venkově

14. 8. 2018

Téměř od narození až do svých 17 let jsem trávila celé prázdniny nebo jejich část v malé vesničce u Příbrami. Již moji prarodiče tam jezdili s mojí maminkou na letní byt. Druhé prarodiče a tetu se strejdou jsem měla v Příbrami, kde se narodil táta. Tam někde potkal později maminku.

V domě pana a paní Ř. jsem měla vlastní pokojíček, z něhož byl krásný výhled na Svatou Horu. Kolem vesničky byly opravdové louky s bílými kopretinami, žlutými mochnami, modrofialovými chrpami a červenými vlčími máky. Toulali jsme se po nich naboso, sedávali v trávě na mezi beze strachu z klíšťat, o jejichž existenci jsme sotva věděli a která nám nikdy neublížila.

Pan Ř. byl truhlář. Měl dílnu, v níž jsem dlouhé hodiny sedávala. Nezajímalo mě ani tolik, co vyrábí, jako to, co při jeho práci ze dřeva odpadává – hobliny a piliny. Brodila jsem se v nich a vdechovala jejich nádhernou vůni.

Manželé Ř. chovali králíky. Někdy jsme je dostali k jídlu. Ani jsme se příliš nezamýšleli nad tím, že kůže z nich se o kus dál suší na šňůře. Vodila jsem na pastvu kozu Lízinku. K večeru jsem dostávala od paní Ř. její čerstvě nadojené mléko. Babička s paní Ř. praly prádlo v neckách na dvorku a nechávaly ho bělet na trávníku.

S babičkou a dědou jsem chodila na borůvky, brusinky a na houby, které jsme pak krájeli a sušili na novinách. Nejvíc se mi líbily lišky a křemenáče, jimž se na Příbramsku říkalo havíři. Babička vařila moc dobrou houbovou omáčku, kterou mi ale musela cedit, aby v ní nebyly houby, které jsem nerada jedla. Na hrbolatém terénu pokosené louky mě děda učil jezdit na kole. Pánském, se zadní brzdou. Při jedné ze svých prvních samostatných jízd z mírného svahu jsem skončila ve škarpě plné kopřiv.

Asi od svých deseti let jsem četla o každých prázdninách Káju Maříka. Poprvé jsem přečetla všechny díly, pak už jsem četla jen ty z brdských lesů. Jak přijel Kája Mařík do Prahy, už bylo smutné čtení. Dodnes si pamatuji na „Lávíčka z Příbramě“ a že „přijede taky dcéra“ (tj. et cetera).

Časem začala jezdit k našim hostitelům, svým příbuzným, se svými prarodiči Lenka, o necelé dva roky mladší než já. Na několik let se stala mou kamarádkou. Toulaly jsme se spolu po vesnici, chodily do lesa a koupat se do nedalekého rybníka, podle potřeby a svých možností jsme pomáhaly při práci na poli a na zahradě. Vedle sebe na žebřiňáku taženém koňmi nás vozil pan Ch., svážející seno nebo co bylo zrovna potřeba. Lenka mne odnaučila přirozeným způsobem strachu ze psů – ke každému se s nadšením vrhala a já jsem se k ní postupně přidávala. V dřevěné autobusové zastávce na návsi jsme se setkávaly s místními kluky, vozily se s nimi na motorkách, sedávaly u ohýnků – prožívaly jsme své „první lásky“. Dvakrát týdně přijížděla do vesnice pojízdná prodejna. Již nějakou dobu před jejím příjezdem se scházely na návsi místní „tety“ a probíraly nejnovější události. Často jsme se k nim s Lenkou a svými babičkami připojovaly.

Paní Ř. nás učila vytvářet z krepového papíru růže a kaly. Nosila je pak do vedlejší vesnice do kostela a na hřbitov. V neděli jsme ji do kostela doprovázely, jednou během prázdnin jsme všichni chodili do této vesnice na pouť. Na kolech jsme jezdily s Lenkou nakupovat a na výlety. Jeden jsme si udělaly na Dvořákovu Vysokou (Vysoká u Příbrami). Nikdy nezapomenu na zklamání, které jsem pocítila při pohledu na Rusalčino jezírko, které mělo podobu větší zarostlé louže. Nejspíš vypadalo za časů A. Dvořáka jinak, nebo měl pan skladatel velkou fantazii, že ho u něj napadla krásná hudba. Autobusem jsme se vydávaly samy nebo se svými prarodiči do Příbrami. V Pražské ulici jsme občas zašly do nějakého obchodu, na sídlišti do kina. Svatá Hora nás přilákala hlavně v době poutí.

Prázdniny strávené ve vesničce blízko Příbrami byly nejhezčím obdobím mého dětství a dospívání.

 

Fotografie jsou z loňského září a letošního května.

Příběhy naší republiky příroda
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
FOTOSOUTĚŽ "Snímky roku"

Soutěž je určena pro registrované čtenáře portálu i60, kteří mají profil založen na své pravé jméno (fotografie vložené z profilů s neúplným jménem, přezdívkou či nickem budou ze soutěže vyřazeny). Podmínkou soutěže je vložení výhradně autorských fotografií (na šířku) o velikosti 800 - 3000 kB. Každý soutěžící může vložit do soutěže sérii snímků které zachycují čtyři roční období. Zatímco snímky jara, léta a podzimu musí být pořízeny v letošním roce, snímky zimy budou samozřejmě z té uplynulé.

U každé fotografie musí být uveden název, ideálně tedy, co snímek zachycuje. Redakce z fotosoutěže vybere nejkrásnější a technicky nejzdařilejší fotografie do kalendáře na rok 2026, přičemž si vyhrazuje právo doplnit snímky ze soutěže o vybrané fotografie vložené do sekce Foto dne. Body přidělované jednotlivým snímkům jsou pouze orientační, tzn. nebudou rozhodovat o vítězích fotosoutěže.

POZOR, soutěž je časově omezena, fotografie můžete vkládat od tohoto okamžiku na tomto místě nejpozději do 5. listopadu 2025.

Kvíz i60 - 43. týden

Čtete hodně? Opravdu? Tak to asi nebudete mít problém s vědomostníém kvízem, který se tento týden bude věnovat české i zahraniční literatuře.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Kolikrát týdně zařazujete do svého jídelníčku maso?

Téměř denně

20%

Dva až třikrát týdně

21%

Jednou, dvakrát týdně

20%

Jen výjimečně

20%

Nikdy, maso nejím

19%