Toulám se žižkovskou ulicí,
 v ruce prázdnou udici.
 Chci si zvednout náladu,
 tak kde najdu vhodnou návnadu?
 Šťourám se v zemi, hledám žížaly,
 nacházím však jen vyhozené křížaly.
 Kroužkovci mají úsměv na líci
 a pokřikují něco o zbytečné udici.
 Prý jsem se spletl o pár kilometrů,
 mám si obléci svůj rybářský svetr,
 sednout do vlaku a uhánět k jihu,
 tam prý ulovím možná i zlatou rybu.
 Ve zdejší ulici mám oči nahoru zvednout,
 hvězdy prohlížet, a než zblednou
 mám zavřít oči a jen tak přemýšlet,
 že zlatá ryba není na místě.
 Nežije, ale já dýchám, tak proč bych neměl
 usmívat se a svůj vysněný úděl
 hodit za hlavu a vnímat svět okolo.
 Stojí to za tu námahu.
 
		 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								