Zátiší plné jedu, 
a přece tak krásné.
Dám si je k obědu
a budu psát básně

Obtížná někdy slova lásky jsou
Nehřej si hada na prsou,
  nech ho spát v botě
 Na Tvá ňadra patří kotě!

Jediné, co nezůstane nikdy skryto,
 je láska 
 Jémine, děvenko zlatá, mysli na to,
 již když tě prvně laská

Má tě rád, to né, že né,
 bude však platit výživné ? 
 Neboj, neboj, já žertuji, 
 andělím i čertuji
 
		 
								 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								