V 17. století psali rytíři i básníci tzv. galantní poezii. Byla lechtivá, lehce prostopášná a já ji považuji za prostředek intimnějšího dvoření. Tak v duchu galantní poezie – o pár století později – přispívám básničkou Cibule.
Cibule je někdy hloupá.
někdy se i sama loupá,
přitočí se polehýnku,
ať se kouknu pod sukýnku!
Rád ji držím, z její vůně
tělo mé i duše stůně.
Svlíkám ji a ona hloubá,
jestli se mi oči úží,
jestli nejsem jenom trouba.
- Svlíknu ji na holou kůži!
Cibule – a sama pláče,
když mi do náruče skáče!
Stisknu ji, ať nevyskočí
z rukou mých. Jen ať se stočí
do vlhkého uzlíčku.
Cibule už hupky hupky
spěchá – ty můj mazlíčku!
Jak rád odlupuju slupky!
Pošlete odkaz na tento článek
V roce 2008 se mi děly zvláštní věci, dobré, horší, velmi těžké, ale i ty až neuvěřitelně krásné. Začalo to na jaře, kdy v Národním muzeu v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne