A dávat místo brát

Paprsky na očích
a v ústech zralá slova,
co ještě víc si přát,
v náručí lehký smích
a touhy do zlatova,
a dávat víc než brát.

Zvolna se setmělo
a měsíc nebyl celý,
čemu se vlastně smát,
líbáš mě na čelo,
vlaštovky odletěly,
ne, není listopad.

Brouzdám se v kalužích,
visím na tenkém vlásku
a život má svůj řád,
zas slyším tichý smích
a vidím svoji lásku
na trávu uléhat.