Senioři v jižních Čechách

Pěkně od začátku!

Je léto 2016. Do Švédska míří asi 50 bohumínských seniorů a dobrých přátel z i60. Dobrá nálada se setkává opět s podobnou…. Při jednom povídání slyším otázku: Už jste byli v jižních Čechách? Pojeďte do Blatné, je tam hezky…

Přiznám se, že kde leží Blatná, je mi v této chvíli zcela neznámé. Trochu se tajně stydím, ale přesto přiznávám, že nebyli. Pošlu ti leták, koukni, říká mi naše íčkařka Hanka. Souhlasím. Dovolená ubíhá, končí, vracíme se domů.

A co to? Za pár dnů vidím v mailu slíbené informace. Čtu a přemýšlím. Koukám na mapu,,,pak posílám mail našemu známému řidiči s dotazem, zda by byl ochoten s námi být týden v Blatné. Po kladné informaci začínám jednat. …Dostávám od vedoucího návrhy na vhodné volné termíny. Opět konzultuji s řidičem. Hurá! Dostáváme se k termínu, který nám oběma relativně vyhovuje (loni). Píšu do Blatné a zamlouvám si předběžně 50 míst.(1 plný autobus).

Na lednové schůzce se hlásí 20 zájemců. Neházím flintu do žita. Určitě bude líp. A mám pravdu. Místa v autobusu se pomalu, ale jistě zcela zaplňují,,,

Den D. Před radnicí se řadí poslušně do dvojstupu naši senioři. Kufry, vzorně urovnané, dává náš pan řidič do zavazadlového prostoru. Jsme všichni. Údajně mají všichni u sebe i své osobní doklady, nutné léky, potřebné brýle či zuby, takže se rozjíždíme a na týden se s naším Bohumínem loučíme.

Cesta ubíhá klidně, lidé se snad cítí dobře a řidič je spokojený a v dobré náladě. Po několika nutných přestávkách zastavujeme na oběd v městě Písku. Hledáme místo obživy. Někdo pomaleji, jiný naopak….

Dojíždíme do Blatné. Cestou nás navigují Hanka a Pavel.....jsme na místě. U vchodu čteme uvítací tabuli BLATNÁ ZDRAVÍ BOHUMÍN. Je to opravdu velice milé! Ubytováváme se a máme „osobní volno“.

Druhý den ráno odjíždíme za poznáváním krás naší vlasti. Těšíme se na Nepomuk- obec Zelená Hora. Ta je veřejnosti zpřístupněna jen několik prázdninových dnů ročně. Dnes je poslední šance. Není nač čekat, neváháme, máme naplánováno, takže jedeme. Je to celkem kousíček. Přesto nastávají menší problémy. Navigace u řidiče je zcela funkční. Vede nás k mostu, který neodpovídá váze autobusu. Musíme couvat a hledáme jiné východisko… po několikeré možnosti nacházíme tu správnou cestu. Zážitek z míst, kde byl k vidění Dekret zelenohorský a navíc se zde natáčeli i Černí Baroni, je víc než dobrý!

Navíc zde zažívám jeden.osobní zážitek z této dovolené. Prvně v životě se zde setkávám se svou sestřenkou,,která bydlí právě v Nepomuku. Cestou zpět se zastavujeme ještě ve skanzenu v Chanovicích. A nevynecháváme ani Kadov se svým zajímavým viklanem.

Další den nás čeká opět něco zajímavého. Jedeme se podívat na zámek Hluboká. Moc se mi líbí. A můj osobní zážitek č.2. Průvodce nabízí hru na klavír někomu, kdo umí. Jsem vyzvána našimi seniory, abych na starodávný, přes 100 let starý klavír zahrála. Rychle přemýšlím. "Prší prší" by určitě vhodné nebylo…Ve stoje hraji písničku "Ta naše písnička česká!“ Mnozí senioři zpívají, některým ukápne i slzička. Já slzím také - radostí...

Procházíme zámkem, zahradou, kocháme se. Poté jedeme dál. Místo, kde se natáčely Babovřesky - Holašovice -, si přece nemůžeme nechat ujít.

V plánu máme ještě zámek Kratochvíle. I když mi několik dnů předem telefonicky sdělili, že bude otevřený veřejnosti, opak je pravdou. Zbytečná cesta. Nepouštějí nás ani do zahrady. Takže cestou se zastavujeme v Bavorově, abychom si zabroukali písničku "Kdyby byl,Bavorov, co jsou Vodňany….“

Další den míříme do Strakonic. Tam nás očekává Jitka M. a Hanka R., aby nás s tímto pěkným městem seznámily. Jsme rádi, je-li průvodce, hned je i větší spokojenost. Odtud se jedeme podívat do vesničky Hoštice, kterou všichni znají z filmů "Slunce,seno…“. A aby to nebylo málo, tak při další zastávce ještě šlapeme k pomníku bitvy U Sudoměře.

Další den začíná trošku jinak. Manželé Hanka a Pavel Samcovi nám zajistili návštěvu soukromé sklárny v Bělčicích. Moc hezké a zajímavé. Odtud míříme do Příbrami na oběd, protože je to nejbližší místo, kde máme možnost se najíst. A když už jsme v Příbrami, nebylo by vhodné nejet na Svatou Horu. Úžasný zážitek, kterého nikdo nelituje. Cestou domů se zastavujeme na dalším zámku - tentokrát Březnice.

Další den máme namířeno na vodní hrad Švihov. Původně jsme měli objednanou ještě návštěvu kostela v Přešticích, ale z časových důvodů jsem byla nucena toto zrušit. Moc mě to mrzelo, protože k Přešticím a okolí mám silný citový vztah. Náš řidič to věděl, a proto jízdu zpomalil. Moc jsem mu byla vděčna. Toto byl můj osobní zážitek č.3. Prohlídka Švihova je zajímavá a odtud míříme do Klatov. Zde většina našich lidí jde navštívit kostely a katakomby, ostatní si jdou prohlédnout město.

Předposlední den je odpočinkový. Pavel S. nás dopoledne provází městečkem, ze kterého pochází. Setkáváme se i našimi kamarádkami –íčkařkami - Hankou a Zojou. Je to milé. Velice milé!

Odpoledne máme domluvenou návštěvu zámku i s překvapením. Několik dnů toto "tajemství“ nikomu neříkám. Podařilo se. Čeká nás hned dvojí překvapení. Jednak za námi přijíždí Maruška N. se svým synem, a jednak, co bylo dalším zážitkem - č.4.----- Přišla nás přivítat a popovídat si s námi majitelka zámku- baronka Jana.

Poslední den odjíždíme domů. Kufry uloženy v autobusu a my se těšíme na poslední výlet před dojezdem domů. Pojedeme do Písku. Tam nás čeká a městem provede íčkařka Jitka. No, člověk míní, počasí mění. Začíná mrholit a pršet a my nakonec Písek vzdáváme. Domů máme daleko, být v autobuse mokrý není dobré. Jedeme tedy dál. Sháníme možnost obědu… Nakonec zastavujeme v Pelhřimově. Odtud už opravdu míříme domů.

A můj osobní zážitek č.5. - Domů dojíždíme v naprostém pořádku a klidu. Náš řidič celou dobu jezdil velice opatrně a bezpečně a patří mu zajisté velké poděkování.

Jedna letošní dovolená skončila. I když její příprava byla dosti náročná, už se těšíme na další…

Senioři v jižních Čechách

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více