Stoupáme po schodech mlhavých

do výšin těkavých, do výšin blýskavých,

záblesky světla ozařují dům,

jen pro nás stvořený

tebou, Pane náš.

Kolik schodů k domu nádhernému vede,

povede se nám tam dojít nebo nepovede?

Prý už jsme v tom domě,

v tom přenádherném chrámu,

ale sami sobě kopem jámu,

proč, Bože proč?

Sami sobě ubližujeme, sami sebe trápíme.

Jsme už v tom chrámu a většinou to nevíme.

Náš dům, náš chrám tu stojí

a bude stát na věky.

Není tedy kam už stoupat po schodech,

jen  vydržet volně dýchat,

pochopit a shodit balvan,

co nosíme na zádech.