Prstem kreslím do písku, do ouška větru přání šeptám,
srdíčka tvořím z oblázků a už se na nic, na nic neptám.
Štěstím zcela pohlcena, chtěla bych žít v obrázku,
slyšet jenom vlídná slova, slyšet jenom na lásku.
Vnímat šelest křídel ptačích, zřít tvůj úsměv, to mi stačí.
Vlčí máky v obilí asi by se divily,
že opíjí mě vlahý vánek, jahod plný bílý džbánek,
do studánky dlaně nořím, líce chladím, celá hořím.
Boty v ruce, bosa běžím, to své snění dobře střežím.
Modré nebe, slunka svit, jen tak šťastna mohu být....
