Vzpomínky na Itálii

Když v sychravých upršených podzimních dnech vzpomínat, tak na léto. Když na léto, tak na to letošní. Když na letošní, tak na Itálii.

Benátky

Nastupujeme na vodní autobus. Vyplouvá od nádraží Santa Lucia. Zástupy lidí u pokladen, vřava na nástupním můstku, masa lidí na palubě. Zmasíruje vás tak, že není šance vytáhnout fotoaparát. Benátské paláce míjíte bez naděje na hmatatelnou vzpomínku. Na náměstí Svatého Marka hlava na hlavě. To mu ubírá na kráse. Pak vás pohltí úzké uličky a dav žene jakýmsi směrem. Není to město, je to vyprodané muzeum, skanzen, šílený jarmark, karneval bez konce. Je to... Venezia.

Padova

Poklid, poklid, poklid. Úleva pár kilometrů od Benátek .Přesněji 30 min. pohodlným vláčkem. Poutní město se dvěma bazilikami. Jedna honosná, ta patří Svatému Antoníčkovi. K té směřují v poutním čase davy lidí. Dnes ne. Dnes je tu pár turistů. Turistky s odhalenými rameny se musí zahalit. Dohlíží na to speciální "chrámová jednotka". Druhá /bazilika/, zasvěcená Svaté Justýně, ochránkyni města, střeží vchod na rozlehlé náměstí. Je druhé největší v Evropě. O polovinu menší je naše Václavské. Prostory baziliky jsou nádherně prosté. A vznešené. Tady je to pravé místo pro rozjímání. Malý človíček ve velkém Vesmíru. Díky, Giustino.

Ferrara

Vstoupíte do červeného města. Úhledné cihlové domy vzorně seřazené do ulic vás povedou od okrajového sídliště /nehledejte tu paneláky ani "výškáče"/ až do samého centra. Pohoda, pořádek, kázeň a čistota. Pěší zóna ožije až po siestě. Teď se nad ní tiše vznášejí různobarevná paraplíčka. Na náměstí pod katedrálou Sv.Jiří z 12.století si dali sraz "staří pánové" na bicyklech. Můj "starší pán" se s nimi vyfotil.

Cihlová promenáda kolem paláců ze 14. a 15. st. vás zavede až k domu "Romeovu". Žil tu kdysi bohatý obchodník toho jména a dramatik si ho "vypůjčil" do svého příběhu. Nehledejte balkón s Julií. Je to romantická představa, která sem, do řady spořádaných domů, nezapadá. I kostely jsou přísně seřazeny do ulic. V jednom z nich, za cihlovými zdmi chrámu Corpus Domini, se skrývá hrobka skutečné Lukrecie Borgii. Použijte klepadlo a vstupte.

A když už Ferrara, tak taky Ferrari. Ale to musíte do Modeny. Ferrara s Ferrarim nemají nic společného. Enzo Ferrari je zakladatel světoznámé značky automobilů. Jejich nejkrásnější přehlídku si nenechejte ujít pod bizarní žlutou střechou fantastické stavby architekta s bujnou fantazií, Jana Kaplického. Osudové spojení půvabných křivek "rychlých kol" s nečekanými křivkami moderní architektury.

Bologna

Krásné, veliké a rušné město. Na Piazza Maggiore si vychutnáte nejen dobrou italskou kávu, ale i pohled na středověké paláce kolem. Uprostřed opět bazilika, tentokráte patří Svatému Petrovi. Podloubí kolem ní ukrývá vchod do nejstarší evropské univerzity. Páni, tak tady bych chtěla taky studovat! Fotím, fotím, fotím...

Další nádherná, velkolepá a nekonečná podloubí vyústí na náměstí San Stefano. V průvodci píší, že návštěva stejnojmenného kostela určitě stojí za to, neboť jde o komplex čtyř z původně sedmi kostelů. Návštěva stejnojmenného kostela mi skutečně "stojí za to". Při pohledu do kopule druhého ze čtyř kostelů, samozřejmě s foťákem v ruce, se mi zatočí hlava. A letím. Svatý Štěpán má o zábavu postaráno. Můj let a zároveń boj s přitažlivostí zemskou ukončí prudký náraz do zdi. Je s podivem, že nevidím "všechny svaté" . Hlava drží, ale svět kolem se točí závratnou rychlostí. Prohlídka Bologni končí, dámy a pánové! V hotelu čeká postel a klid. Zítra, doufám, pokračujeme v cestě.

Vzpomínky na Itálii

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více