Jak si Barča vykoledovala vanu aneb Tip na výlet

U snídaně jsme s K. usoudili, že to zas vypadá na pěkný den, že všude bude jistě dobře, tak co doma. Pohled na ručičky hodin nám ovšem naznačil, že plánovat celodenní výlet by bylo trochu "zpozdilé" - takže bude výlet půldenní, ne moc daleko, jen tak asi "co by šutrem dohodil".

Shodli jsme se, že tomuto ustálenému úsloví vyhovuje, a to dokonce nadvakrát, město Hořice v Podkrkonoší:
a) město 25 km vzdálené od Hradce Králové
b) město kameníků a sochařů; a taky proslavených Hořických trubiček

Vyrazili jsme ve třech, já, K. a jezevčice Barča. Tu jsme původně ani brát nechtěli, ale protože nám určitě umí číst myšlenky, včas se zašprajcovala před vchodovými dveřmi a dělala na nás psí oči, jako že ji zase opouštíme a vona je tam furt tak sama...
Takže zase vyhrála, vyděračka jedna citová!

*******

Hned po vystoupení z auta na hořickým náměstí jsem si neplánovaně dala sprint napříč náměstím - prudký poryv větru mi totiž serval z hlavy můj apartní výletní klobouček, který se okamžitě odkutálel po dláždění rychlostí přímo úměrnou rychlosti větru.

A protože K. málokdy dá na mý rady a doporučení (na všechno si totiž musí přijít sám), tak za minutku se honil za svým kloboukem po náměstí i on. Pěkně jsme se oba tou honičkou zahřáli, než jsme oba neposedy odchytili.

V turistickém informačním centru, přímo na náměstí v budově Radnice, jsme nafasovali plánek turistického okruhu po pamětihodnostech a krásách města Hořice a okolí, což obnáší výšlap cca 7 kilometrový, převážně lesem.

Počasí sice nevěstilo nic dobrého, těžké tmavé mraky pokrývaly nebe a jen silný, docela studený vítr je občas roztrhl, abychom aspoň na chvilku se potěšili azurovou barvou nebe a ohřáli slunečními paprsky.

Výlet to ale nakonec byl senzační, 4 hodiny pohodové chůze zajímavě zvlněnou krajinou a tak trochu pohádkovým lesem plným překvapení. I to počasí se docela umoudřilo, zmokli jsme až úplně v závěru, pár metrů od zaparkovanýho auta.

A ty proslavený Hořický trubičky jsme taky dali přímo v podnikový cukrárně v sídle výrobny.

****

Asi si teď říkáte "A kde je ta vana, co nám na začátku slibovala?"

Však víte, titulek musí být atraktivní, aby to lidi vůbec začli číst (bulvár je na tom založen a jak jde na odbyt!)

A s tou vanou se to má tak:
Barča si po cestě odskočila do psí parfumerie, což obnáší vyválení se v nějakým "voňavým" fujtajblu. Naštěstí tam "měli" jen lehký, až decentní psí parfém značky "Zdechlý pták", nikoli těžší kalibry typu shnilá ryba nebo lidský exkrement, oblíbené to parfémy Barčiny předchůdkyně, taky jezevčice.

To nejhorší jsem jí ambulantně z hřbetu odrbala hrstmi trávy, ale šamponáda ve VANĚ ji večer stejně neminula! A víc už neřeknu, teď ať "mluví" fotografie.

P.S. Fotky jsou pěkně zpřeházený - error mezi židlí a klávesnicí, asi...

Jak si Barča vykoledovala vanu aneb Tip na výlet

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více