Co je to za čas,  

kdy ještě tráva neskosená,

nabírá slunečního svitu

a spoře napršené vláhy,

aby pak lehla záhy,

pod rukou sekáče, či jiné kosy,

na benzin poháněné cosi,

bručí nám v zahradách

i ve chvílích nedělního klidu,

čmelák se až podiví,

jaká teď zábava lidu!  

Lehnout si jen tak do trávy

a pozorovat nebe,

kam letí ti, co čáry nám tu nechají,

bílé, na modrém pozadí,

a vánek teplý pohladí,

v objetí mě a tebe.

Ještě, že tráva nepokosená

neumí mluvit a neprozradí,

kdo tady byl a s kým,

a jak ruka tvá mě hladí!