I na pražský Žižkov dorazil film o Lídě Baarové. Jen kino Aero tu přežilo, 4 další zdejší kina musela být zrušena. Představení bylo dopoledne, pro penzisty. Vstupné bylo 60 korun; díky PC v pokladně bylo prodáno jen tolik sedadel, kolik bylo v kině křesel. Vstupenky byly vyprodány už 40 minut před promítáním (350 sedadel)! Promítač nezaspal. Navštívil jsem v nové době kino prvně, za 25 let.
Promítání začalo poučením, že po soumraku se před kinem nesmí konzumovat drogy! To důchodci ale asi ještě neumí.
Pak začalo promítání umělecky nadneseného příběhu slavné herečky. Úžasný byl zvuk, v hledišti jsem otáčel hlavu, odkud ten zvuk vůbec vychází? Trochu mě rušilo kručení v břiše a škytavka kolemsedících. Do hlediště byl vpouštěn čerstvý vzduch, obohacený voňavkou.
Slovenská hlavní představitelka i další slovenští herci v českoněmeckém příběhu se mi líbili. Vadila mi však špatná práce kameramana, i jiní herci viditelně a důvěryhodně na nás diváky prskali, bylo to moc dobře viditelné, až jsem si i já mimoděk před plátnem otíral s tváře herecké sliny.
Dojem z filmu jsem měl báječný, jen jsem se zamýšlel nad tehdy tak obrovským nadšením Němců pro nacismus a Hitlera, tehdy ještě předválečného Německa.
