Kolikrát slunce
zastavilo čas,
a teď se záhy stmívá,
kolikrát ke mně
doletěl tvůj hlas,
a teď se neozývá,
kolikrát mládí
uchopit jsme chtěli
a byli na dosah,
že roky pádí,
to jsme nevěděli
a neměli z nich strach.

Kolikrát ještě
skryji dojetí,
i to se občas stává,
kolikrát budu
pátrat v paměti,
než zavalí ji láva,
přívaly deště,
v mysli zataženo
a pod úsměvem stín,
kolikrát ještě
vyslovíš mé jméno,
než ticho zamkne klín?