Kamarád je masér. To on má na svědomí moji pracovní činnost. Udělal si masérský kurz a mně o tom tak dlouho vyprávěl a básnil o zbohatnutí prostřednictvím masáží, až jsem si přes odpor celé rodiny také ten masérský kurz udělala.
Ženská, která si usmyslí, že si pořídí masážní salonek, musí být trochu dobrodruh a blázen. Bláznem jsem se stala pro celou svoji rodinu, která mi nejen nefandila, ale krutě mě zrazovala. "Holka, dopadneš špatně," říkala maminka, "nemáš jistotu a jednou ani penzi. Na stará kolena půjdeš žebrat."
No, abych nemusela jít žebrat a aby rodina neříkala, že měla pravdu, tak se tedy snažím. Masážní činnost se mi ale opravdu nějak nedaří rozjet.
Někomu se ale svěřit musím, a tak jsem zavolala přítele maséra. "Zdeněčku," pláču mu na rameni, "trochu se mi to vymyká." Zdeněk mě vyslechl, otřel mi slzy a začal vyprávět. "Já vím, holka, život není jednoduchý. Já jsem si také myslel, že je to taková příjemná práce. Je to ale dřina a na maséra číhá i velké nebezpečí."
A pokračoval: "Představ si, co se mi stalo. Masíroval jsem takovou docela pohlednou dámu středního věku. Je pravda, že jsem pod rukama cítil takové zvláštní chvění, ale nevšímal jsem si toho. Najednou však dáma, ležící na zádech, udělala takovou necudnou pozici a vybídla mě k činnosti, která nemá s masáží nic společného. Jelikož jsem vypadal jako solný sloup a k ničemu se neměl, dáma začala hystericky ječet, jestli jí nevyhovím, tak že mě udá za znásilnění.
To už jsem zpanikařil, a jelikož jsem byl sám a nikdo by mi svědectvím nepomohl, musel jsem dámu nějak uklidnit. Udělal jsem jí tedy jinou masáž než normálně. A štěstí bylo, že se s tím spokojila. Od té doby se trochu bojím. Mám proto nápad. Co kdybychom svoji činnost spojili a vzájemně se mohli jistit a hlídat."
Jelikož se nám to zdálo jako výborný nápad, tak jsme to udělali. Našli jsme si, pronajali a zařídili dvě malé místnosti vedle sebe. Dohodli jsme se na pravidlech a začali podnikat ve dvou. O tom, jak se nám daří, zase až jindy.
