Sto malých oblázků
a krása, která drtí,
myšlenka na lásku,
náhodné povšimnutí,
den, který počítá
váhavě těžké kroky,
láska tě odmítá
jak pití do němoty.

Bez přízně hebkých chvil
žene tě noční příval,
mnohé jsi pochopil
a marně nepředstíral,
schází ti doprovod,
i sny jsou dávno jiné,
žiješ jak o závod
a láska nepromine.

Na prahu svítání
počítáš svoje plusy,
štěstí a zklamání,
co je to za rébusy,
topíš se v rozpacích,
že černá byla bílá,
na ústech pálících
se láska rozpustila.