Eduard Haken, jedna z největších osobností českého operního umění 20. století, byl plných padesát let sólistou první české scény. Do povědomí generací se zapsal nejen interpretací stěžejních rolí světového repertoáru, ale zejména řadou postav v domácích operách – především jako Kecal ve Smetanově Prodané nevěstě a jako Vodník v Dvořákově Rusalce. Věnoval se i koncertní činnosti a zvlášť vynikl jako interpret oratorií.
Eduard Haken se narodil před 105 lety, 22. března 1910, v rodině volyňských Čechů v obci Šklín na Ukrajině. Po návratu do vlasti svých předků studoval čtyři roky na pražské Karlově univerzitě medicínu. Na studia si přivydělával zpěvem a posléze začal zpěv studovat.
V Národním divadle v Praze si poprvé zazpíval v roce 1936, sólistou první scény se stal o pět let později. Nastudoval tam padesát rolí. Často vystupoval i v sálech a kostelích v menších městech a na venkově.
Zemřel 12. ledna 1996. Místem posledního odpočinku legendárního basisty se stal Vyšehradský hřbitov v Praze.
