Mám stále čekat,
anebo zvláštně žít,
stínů se lekat
a okna otevřít,
vykrádat chvíle
nestřežené
a blízko cíle
mít touhy bílé
přistřižené?

Mám dále kráčet,
anebo dát se zpět,
k slunci se stáčet
a snídat hořkost vět,
ustrnout krátce
v zaujetí,
jak špatný plátce
zamávat lásce
bez dojetí?

Chci ještě dýchat
a ne už ztrácet dech,
představy sčítat,
tak jen mě klidně nech,
láska se stejně
neubrání,
poutá nás pevně,
nebe a země,
milování.