Jak bílý oblak připluje
Ilustrační foto: pixabay.com

Naděje
je zamyšlená krajina,
peřeje
a nekonečná rovina,
echo snů
a zbylé stopy ve sněhu,
tikot dnů,
když stojím frontu na něhu.

Naděje
se jako brána otvírá,
zahřeje
a drobné mince posbírá,
nezná čas
a do krásy se rozvije,
jindy zas
mé přesvědčení rozbije.

Naděje
jak bílý oblak připluje,
z výdeje
zas střevíčky mi obuje,
hudba lká
a lásce není pomoci,
Popelka
se musí ztratit v půlnoci.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
6 komentářů
Soňa Prachfeldová
Ano ten nesmělý ťukot v hrudi, jen ať neustále žije - super !
Jitka Chodorová
Opět velká paráda,díky Zuzko!
Jana Šenbergerová
...***
Hana Rypáčková
Naděje nás živí. A my musíme jí důvěřovat a předávat ji mladším. /Teď živím naději, že se ten náš Honzík brzy uzdraví/.
Alena Várošová
Paní Zuzanko s citem Vámi napsaná báseň. Vžila jsem se do této básně a opravdu člověk stojí někde v krajině a přemýšlí,co nám ten život dál přinese a čeká v naději,že nás ještě něco krásného potká.Konečně štěstí,láska,život plný radosti..Ovšem může se, karta obrátit je je to i smutek,hoře,žal.Naděje,má vždy dvě stránky rub a líc.
Hana Šimková
Zuzanko já žiju jenom z naděje. Pořád ještě něco hezkého čekám.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?